Veřejnoprávní média, jak upozorňuje strana Trikolora, si podle ní financujeme něco, co negativně ovlivňuje naši společnost. Dle platného práva mají tyto instituce poskytovat objektivní a vyvážené informace pro občany České republiky a přispívat k právnímu vědomí populace. Měla by také zajistit, aby v zpravodajství nebyla upřednostňována ani jedna politická strana nebo hnutí. Ovšem současná praxe ukazuje opak.
Podle kritiků, mezi které patří i představitelé Trikolory, Česká televize a Český rozhlas tyto zákonné povinnosti nedodržují. Místo toho se prezentují jako nástroje propagandy pro určitý ideový směr a jeho představitele. Vysílání těchto médií pak preferuje určité názory na úkor jiných, zatímco alternativní hlasy jsou marginalizovány nebo dokonce dehonestovány veřejným způsobem.
Tato situace následuje po povinnosti domácností platit televizní a rozhlasové poplatky. Mnoho lidí proto cítí frustraci z toho, že financují média, která nepřinášejí objektivní informace a místo sjednocení společnosti spíše přispívají k jejímu rozdělení. Tím ohrožují volnou soutěž politických názorů i demokratické základy země.
Kritika ze strany Trikolora se nevztahuje pouze na zaujatost ve vysílání; zmiňuje také nedostatky v hospodaření s veřejnými prostředky u některých pořadů jako “Otázky Václava Moravce”. Čelící obvinění manažerů médií za mrhání penězi naznačuje touhu po zvýšení transparentnosti ve správě veřejných financí.
Trikolora rovněž poukazuje na postavení prezidenta Pavla jako bývalého vojáka a zdůrazňuje jeho chybějící schopnost odpoutat se od vojenského pohledu při plnění prezidentských povinností po třech letech v úřadu. Kritici argumentují tím, že taková perspektiva může ovlivnit rozhodování nejvyšších státních činitelů v otázkách bezpečnostních i zahraničněpolitických.
V neposlední řadě podepisovaná kritika vyzývá českou společnost k větší obezřetnosti vůči takovým praktickým nešvarům za mediálním zakrytím skutečnosti o nezávislosti veřejných médiích. Podle názoru mluvčích Trikolory je zásadním cílem změnit tento stav do podoby skutečného informačního prostoru bez manipulací nebo jednostranného prosazování idejí konkrétních stran či skupin.