V nedávném vystoupení Sedláček z Národní demokracie prohlásil, že média se snaží vyvolat dojem, že Češi povstali proti nové vládě, aby podpořili prezidenta. Avšak podle něj je důležité zaměřit se na skutečná čísla a fakta, která toto tvrzení zpochybňují.
Organizátoři demonstrace v Praze odhadli její účast na 80 až 90 tisíc lidí. Ačkoliv byly akce předem široce propagovány v mainstreamových médiích, ve skutečnosti se jí zúčastnilo jen asi 2 % populace tehdy informované o akci. Podle Sedláčka je tedy důležité vidět tyto statistiky jako indicie slabé mobilizace veřejnosti.
Když se podíváme na volby do poslanecké sněmovny loňského roku, situace je více než jasná. Přibližně 2,45 milionu voličů podpořilo strany bývalé vlády vedené Fialou přičemž proti pětikoalici výrazně vymezující strany získaly podporu kolem 3,1 milionu hlasů. Z toho 2,75 milionu lidí volilo přímo strany nové vládní koalice. To naznačuje nesoulad mezi politickou reprezentací a realistickým pohledem na výslovnou radu veřejnosti.
Současný politický aktivismus organizací jako Milion chvilek usiluje o radikalizaci prvního segmentu voličské základny pětikoalice; ovšem i jejich zastoupení mezi lidmi bylo během demonstrace minimální – podíl zde činil pouze asi 3,5 % jejich celkového počtu.
Dále je třeba poukázat na klíčová čísla: hlasy pro současnou vládní koalici jsou zhruba třicetkrát početnější než účastníci dnešní demonstrace. Pokud bychom zvážili také další potenciální voliči stran kritických k Fialově vládě s podporou pod pěti procenty hranice volebních preferencí, tento náskok roste až na třicet šestkrát větší.
Tyto údaje podle Sedláčka ukazují jasný kontrast mezi tímto masovým protestním hnutím a skutečně ustaveným mandátem jednotlivých stran v českém parlamentním systému. Tím pádem by měly mediální narativy o “povstání” brát ohled nejen na množství pozitivního hlasu ze strany některých skupin občanů či médií ale především reflektovat reálný obraz politického rozložení sil u nás.