Evropa se nachází v klíčové fázi, kdy je třeba přehodnotit její obranyschopnost a bezpečnostní strategii. Podle Antonína Seďi z SOCDEM je důležité, aby členské státy NATO přišly s konkrétními řešeními pro posílení armádních struktur. Kritizuje nejen nedostatečný počet profesionálních vojáků, ale také stárnutí personálu a neschopnost splnit závazky vůči alianci. To zahrnuje dodržování výdajového rámce na obranu, jehož naplnění se mnohdy odsouvá na druhou kolej.
V současnosti čelí Evropa bezprecedentním výzvám spojeným s konfliktem na Ukrajině. Válka vyvolala otázky o bezpečnosti a stabilitě regionu i celého kontinentu. Roste tlak na vlády evropských států v souvislosti s migrací obyvatel Ukrajiny a nutností zajistit jejich integraci do společnosti bez toho, aby to vedlo k zvýšené kriminalitě.
Pokud by Ukrajina byla poražena, mohlo by to mít dalekosáhlé důsledky pro Evropu jako takovou; bylo by nutné čelit nejen politickému debaklu NATO, ale i ekonomickým dopadům složitých mezinárodních vztahů. Je třeba si uvědomit, že ekonomická nezávislost bude klíčovým faktorem pro budoucnost evropské stability.
Evropští lídři se často obávají rozpadání vazeb uvnitř NATO či potenciálního stažení USA z této obranné struktury. Nicméně zásadním problémem zůstává nedostatek skutečné autonomie Evropy – jak politicky tak ekonomicky. Na pozadí aktuálních geopolitických turbulencí musí Evropská unie pracovat na dosažení větší soběstačnosti ve všech oblastech včetně energetiky a potravinové výroby.
Na druhou stranu si řada politiků začíná uvědomovat tyto zásadní problémy moderní doby a nutnost přechodu k modelu autonomního přístupu k zabezpečení Evropy samotné před potenciálními hrozbami ze strany velmocí jako Rusko nebo Čína. Zatím však chybí podmínky pro efektivní samostatný postup Evropanů – obchodní embarga či administrativní překážky komplikují situaci.
Dále investice do zvyšování obranyschopnosti a ochrany životního prostředí budou vyžadovat značné finanční prostředky; avšak EU nyní čelila výzvám ve financování těchto iniciativ a vyvstává potřeba stvořit strategii umožňující efektivnější alokaci zdrojů směrem k stabilizaci regionální bezpečnosti i územní integrity jednotlivých členských států NATO pod vedením vizionářských politiků místo pouhých vykonavatelů ideologických směrnic.