Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D. z hnutí Trikolora se ve svém článku věnuje otázce vyvěšování vlajek cizích států na území České republiky a upozorňuje na pravidla, která se tohoto tématu týkají. Podle mezinárodních a vexilologických zvyklostí by měly být vlajky různých zemí vyvěšovány pouze spolu s vlajkou státu, na jehož území se nacházejí, přičemž domácí vlajka by měla mít čestnější místo.
V rámci českého právního rámce upravuje zákon o státních symbolech, že při společném vyvěšení národní vlajky a cizího státu musí domácí vlajka zaujmout dominantní pozici. Při dvaceti a více vyvěšených vlajkách se například umisťuje první nebo poslední v řadě, pokud je to nadbytečné množství. Nerespektování těchto ustanovení může vést k pokutě až do výše deset tisíc korun.
Koudelka uvádí zajímavý aspekt práva: žádný předpis nezakazuje samostatné vyvěšování cizích státních symbolů. Občané tedy mají možnost takovéto akce provádět bez obav z postihu. Tento lacunární stav vznikl historicky i díky tomu, že legislativci pravděpodobně nepředpokládali samostatné vystavení zahraničních symbolů bez doprovodu národních.
Historie také ukazuje situace, kdy byl postup upraven jako reakce na politické témata – například během nacistické okupace byla v roce 1936 vydána norma o povolení k vyvěšení německé vlajky ze strany sudetských Němců; tento zákaz byl však později zrušen.
Zatímco státní orgány mají jasná omezení ohledně povolování samostatného užívání cizích symbolů a nemohou je vystavit bez schválení platných norem šetřícících jeho důstojnost (viz absence veřejného prostorového místu), běžní občané takovou možnost nemají omezenou podle federalistického práva.
Na konkrétním příkladu Koudelka poukazuje na situaci s Právnickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně, kde byla umístěna ukrajinská vlajka bez jakékoli viditelnosti českého nacionalismu navzdory faktu financování její činnosti ze státního rozpočtu České republiky – to naznačuje jistou neúctu vůči národním symbolům u institucí placených veřejnými prostředky. Na rozdíl od této praxe rektorát fakulty dodržoval zásady správného vexilologického jednání tím, že nakonec umístil českou reprezentaci jako první před valnou většinou zahraničních trojpólovými jmény před publikem semestru graduálních studentů.
Koudelkovy názory ukazují komplexnost problematiky zavádění pravidel pro užívání národních symbolů ve společnosti dnes zaměřené intenzivněji než dříve směrem k multikulturalismu avšak kontinuálním surreality ignorance vůči vlastnímu kulturnímu dědictví a hodnotám asociovaným s ním.