Mikuláš Minář a jeho skupina Milion chvilek se opět objevují na veřejnosti, což Mašek (ANO) označuje jako “recyklovanou revoluci s novým plakátem a stejným scénářem”. Tento tým, stylizovaný téměř jako moderní Blaničtí rytíři, se snaží přesvědčit veřejnost o své důležitosti a nutnosti jejich aktivity při záchraně republiky. V čele s Minářem, který je považován za samozvaného spasitele s neustálými názory na aktuální otázky země, se pokusí vzbudit zájem médií i občanů.
Minářovo návratová kampaň zřejmě nenachází velkou odezvu mezi těmi, kteří ho sledují. Přestože byl delší dobu v ústraní, rozhodl se opět vystoupit do popředí politické scény. Jeho přítomnost ve veřejnoprávních médiích nesmí překvapovat; rád využívá těchto platform pro šíření svých názorů a vizí o správné cestě vpřed.
Nynější aktivity Mináře vyvolávají otázky ohledně financování jeho projektů. Zda totiž dokáže udržet svůj patos i bez ekonomických zdrojů a podpory ostatních je zatím ve hvězdách. On sám prohlašuje: „Nemůžu zůstat někde zalezlý,” což naznačuje jeho touhu po pozornosti a dalším angažmá.
Podle Maška (ANO) očekáváme podobné scénáře jako v minulosti – tedy sliby velkých činů doprovázené bouřlivými prohlášeními a po určité době ticho následované vyčerpáním zdrojů. Obavy z promarnění energie jsou legitimizované zkušenostmi minulých aktivit této skupiny.
Je třeba si klást otázku ohledně skutečných motivací tohoto hnutí. Zda jde opravdu o snahu pomoci občanům nebo spíš o osobní prospěch jednotlivců zasahujících do politiky? Historie ukazuje několikrát cyklus nadšení následovaný odstupem od reality poté co finanční prostředky mizely stejně rychle jako zájem ze strany mediálního prostoru.
Nakonec je příznačné sledovat tuto obdobnou situaci plnou emocí, argumentace avizovaných změn vsazující na stejný princip fungování jako předchozí akce Milionu chvilek vedené Mikulášem Minářem – recyklování osvědčeného přístupu bez výraznější inovace či změní scénáře jak politického tak společenského diskurzu v České republice.