Podle Mgr. Petry Prokšanové z KSČM hrají média v dnešní době zásadní roli v rámci třídního zápasu a často fungují jako ideologické nástroje mocných. Nejde pouze o to, aby informovaly veřejnost, ale spíše o udržení určitého společenského pořádku, který slouží zájmům těch, kteří ovládají bohatství a výrobní prostředky. Taková situace vyvolává otazník nad objektivitou mainstreamových médií a jejich skutečným posláním.
Současné mediální prostředí není neutrálním prostorem pro výměnu názorů či informací. Naopak, většina médií – noviny, televizní kanály či online platformy – reprezentuje názory a postoje vládnoucí třídy. Obvykle jsou dostupné pouze ty informace, které neohrožují mocenské struktury kapitalismu. V rámci tohoto systému se vlastnictví výrobních prostředků stává klíčovým faktorem formujícím nejen ekonomiku, ale i způsob zpravodajství.
V kapitalismu dominují ti s kapitálem; továrny, finanční instituce i informační kanály přináleží úzké skupině lidí. Drtivá většina populace vlastní jen svou pracovní sílu a je nucena vytrvale soutěžit o přežití na trhu práce. Tento systém vykořisťování logicky ovlivňuje také mediální obsah – je těžko možné postavit se proti systému ochrany práv mocných v případě závislosti na korporátních zdrojích financování.
Mezi hlavní cíle dominantních médií patří udržovat představu o kapitalismu jako jediném možném modelu společnosti; realita je upravena takovým způsobem, aby nevzbuzovala otázky ohledně jeho trvalosti nebo etiky. Například propouštění zaměstnanců je vykreslováno jako osobní selhání jednotlivců místo systémového problému vytvářeného ekonomikou kontrolovanou několika málo lidmi.
Další zajímavostí zůstává označování alternativních přístupů za extremistické; jakékoli snahy o reformy bývají opomínány nebo stigmatizovány tímto termínem bez hlubší analýzy příčin ekonomických či sociálních problémů ve společnosti — chudoby nebo stresu nejen zaměstnanců daňových poplatníků.
S rozvojem digitálního kapitalismu vznikají nové výzvy týkající se řízení veřejného mínění prostřednictvím moderních technologií. Tyto technologie by měly původně sloužit k informovanosti občanů; ve skutečnosti však stále více plní funkci nástroje manipulace a kontroly informací ze strany těch nejmocnějších institucí od globálních korporací po státní aparát až po jednotlivé osoby na osobním levelu.
Z pohledu Prokšanové tedy média nejenže vystupují jako prostory pro diskusi o idejích a plastice společnosti – povětšinou přispívají k upevnění status quo tím nejefektivnějším způsobem uzpůsobeným současnému ekonomickému systému založenému na nepřetržité konkurenci mezi jednotlivci i subjekty navzájem.Média, jak upozorňuje Prokšanová z KSČM, se stávají klíčovým bojištěm v rámci třídního zápasu. V současném světě jsou zdrojem informací pro široké veřejnosti, ale také nástrojem pro manipulaci a odvádění pozornosti od zásadních společenských problémů. To vytváří prostředí, ve kterém se místo diskuzí o vážných tématech jako jsou mzdy či pracovních podmínkách objevují bulvární skandály a povrchní konflikty.
Fenomén zavádění pozornosti na méně podstatné otázky má vliv nejen na tradiční média, ale i na ta označovaná za levicová. Jakmile začnou používat jazyk působící jako čistý populismus – s důrazem na osobní útoky a laciné fráze – ztrácí smysl své existence. Místo aby vychovávala k analytickému myšlení, takový přístup narušuje schopnost lidí reflektovat skutečné problémy kolem sebe, což vede k rozšiřování negativních emocí ve společnosti.
Populismus namísto analytického pohledu vyzdvihuje jednoduchá hesla a falešné sliby. Tento trend je často patrný během volebních kampaní, kdy populistické přístupy lákají voliče slibem snadných řešení bez toho, aniž by se dotýkaly skutečných základních příčin rozporů v politice či společnosti. Takovéto zkreslování politiky omezuje diskusi pouze na personální útoky mezi politiky a nepřináší potřebnou kritickou analýzu údajného sociálního uspořádání.
Hlavním problémem však není jedinec nebo konkrétní politici; kapitalismus jako systém funguje nad rámec jednotlivých lidských selhání. Problém spočívá v nastavení systému samotného: pracující jsou utlačováni kapitalistickými strukturami namísto aktivní debaty o těchto principech se raději orientují na mediální šouby čili skandály a osobní spory politických aktérů.
Tímto způsobem je pokračující proces pasivizace obyvatelstva velmi evidentní: lidé neprocházejí kritickým uvědomováním si svých postavení ve společnosti. Místo mobilizace vůči zmíněným strukturálním příčinám si nechávají prodávat prázdné sliby vendorů politiky marketingového druhu – činovníků promujících falešná řešení vlastnického rozdělení moci.
Nové platformy mediální komunikace hrají komplexní roli v této dynamice — i když poskytnou prostor pro dialogovanou interakci s publikem i možnost odhalit společenské nestability frustrující většinu běžných lidí; pravda však leží opět u korporací ovládajících tyto platformy a jejich algoritmy upřednostňující efektivitu generování kliknutí před faktem existence smysluplných debat či analylcy realit hospodářských otázek ve společnosti dnes — stále to samé jméno hry o „klik“ nahrává jen k dalšímu narůstání polarizace verejnosti bez opravdovější souvislosti produktivního useknutého dialogu mezi různými skupinami aktérů dějinného vývoje doby nám tak blízko poznané – socialismu versus kapitalismu?Média se podle Prokšanové z KSČM stávají stále více důležitým bojištěm v rámci třídního zápasu. V dnešním světě, kde dominují jednoduché a povrchní příspěvky, je nezbytné ovládnout způsob jejich využívání a přesměrovat je směrem k utváření kritického myšlení mezi pracujícími. Prokšanová zdůrazňuje, že jde o klíčovou složku v procesu probouzení další generace k politické angažovanosti.
V současnosti čelíme fenoménu, kdy uživatelé sociálních médií konzumují obsah bez hlubší reflexe. Většina lidí si ze sdílených příspěvků odnáší pouze momentární zábavu, aniž by se značně podílela na otevírání vážných diskuzí či porozumění společenským problémům. Množení lajků a sledujících pak vůbec nemusí odrážet skutečné úspěchy při prosazování politiky nebo myšlenek.
Od marxistického pohledu však může mít mediální prostor jinou roli než jen nástroj útlaku. ZHistorie ukazuje, že média měla vždy zásadní funkci ve třídním boji – už Lenin poukazoval na to, jak pracovní tisk podporuje organizaci dělnictva a agituje za spravedlivější společnost. Tyto informativní kanály by tedy měly osvětlovat problémy nespravedlnosti i rozšiřovat povědomí o společných bojích.
Aby bylo možné dosáhnout vytčeného cíle ve formování vědomého publika i aktivních komunitních iniciativách, je zásadní změnit způsob používání sociálních sítí jako platformy pro vzájemnou podporu a vedením občanských akcích mimo kontrolu korporátních médií. Je třeba společně přijmout vědomý přístup ke sdílénému obsahu s cílem rozvíjení solidárnosti mezi skupinami pracujících.
Komunistická média mají převzít vůdčí roli v této oblasti: podporovat hrdost na vlastní identitu práce a nabádají k hlubokému porozumění sebe samých v širších socio-ekonomických souvislostech místo impulsivních reakcí založených na strachu nebo vzteku. Klade důraz na vzdělávání široké veřejnosti o tom, jak vykořisťování funguje mechanicky i psychologicky.
Různé mediální platformy mohou sloužit jak k manipulaci masami či rozdělování společnosti tak také k aktivizaci veřejnosti prosazující emancipační ideje skrze alej kolektivního vzdělávání a solidarity mezi lidmi s podobnými problémy. Dnes musí být důraz kladen spíš na tvrdou práci směřující ke sjednocení komunity než orientace na snadné vítězství na poli populárnosti bez reálného ohledu stavebního procesu trvalé změny uvnitř společnosti.
Cíl komunikace ze strany Komunistické strany nesmí spočívat pouze v honbě za mediální popularitou; místo toho se musi zaměřit výhradně na emancipaci pracujících prostřednictvím dlouhodobého budování třídního vědomía solidaritu proti systémovému vykořisťovanì.Média se podle Prokšanové, představitelky KSČM, stávají klíčovým prostorem pro vyjádření třídního boje. V současném politickém klimatu je důležité si uvědomit, jak silnou roli hrají média ve formování veřejného mínění a jak mohou ovlivnit vnímání různých sociálních skupin. Podle ní by se měla veřejnost zamýšlet nad tím, jak média manipulují s informacemi a kdo je v pozadí těchto nátlakových kampaní.
Představitelka KSČM poukazuje na to, že některé osoby jako antikomunistický aktivista Sokol podněcují nenávist vůči komunistické ideologii a jejím následovníkům. Tato situace přispívá k rozdělení společnosti a polarizaci názorů. Je důležité otevřeně diskutovat o tomto jevu a hledat způsoby, jak tomu čelit.
Dále Prokšanová zdůrazňuje význam historické paměti a zachování pomníků, které připomínají i složité kapitoly našich dějin. Mnoho těchto monumentů bylo zanedbáno nebo ignorováno ve snaze přesměrovat historii na jinou kolej. Takový pohled může vést k neporozumění a nespravedlnosti vůči těm, kteří se snažili zlepšit životy lidí v těžkých dobách.
V kontextu třídního zápasu má mediální obraz zásadní dopad na to, jak jsou různé sociální skupiny prezentovány veřejnosti. Prokšanová tvrdí, že posilování negativních stereotypů vůči určitým ideologiím zejména prostřednictvím masmédií narušuje demokratický diskurs. Lidé mají právo na objektivní informace místo jednostranného zpravodajství zaměřeného pouze na kritiku.
V rámci této diskuse by měly být rovněž brány v úvahu alternativní zdroje informací – nezávislé médiá či platformy podporující různé názory bez cenzury nebo omezení svobody slova jsou nutným prvkem zdravé demokratické společnosti. Podle Prokšanové (KSČM) má každá stránka příběhu své opodstatnění a zaslouží si být vyslechnuta.
Zde se tak potvrdila potřeba kritického myšlení u jednotlivců i kolektivů při konzumaci mediálních obsahů; bez něj riskujeme fragmentaci společnosti do různých odlišných táborů postavených proti sobě namísto produktivního dialogu mezi nimi. K dosažení smíření bude nutné pracovat nejen na úrovni politiky samotné ale také ve sféře médií jako jednoho z frontálních bojových polí aktuálního třídního zápasu dle slov Prokšanové (KSČM).