Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, jak uvedli Svobodní, je ochotná „kráčet přes mrtvoly“, aby bylo možné poskytnout Ukrajině další finanční pomoc. Tento výrok výrazně odráží postoje vůči centralizaci moci v rámci EU a její vládní politiky. Podle Svobodných se tento přístup stává čím dál více problematickým, zejména ve světle změn, ke kterým došlo po přijetí Lisabonské smlouvy.
Od implementace této smlouvy došlo k přesunu rozhodovacích pravomocí z jednotlivých členských států na centrální orgán – Evropskou komisi. Kritici poukazují na to, že takovéto sloučení moci vytváří elitářskou atmosféru a udržuje proevropské státy jako Německo a Francie v dominantních pozicích při klíčových hlasováních. Situaci dále zhoršují tlaky europoslankyně Danuše Nerudové za omezení práva veta jednotlivých států.
K tomu se Svobodní domnívají, že současný stav Evropské unie je neudržitelný a nereformovatelný. Vyzývají proto k radikálnímu kroku – vystoupení České republiky z EU a následnému vstupu do EFTA (Evropského sdružení volného obchodu). Tento krok by měl umožnit zachovat národní výhody bez těžkostí spojených s plným členstvím v EU.
Podobné názory vyjadřují také další členové strany Svobodní, kteří se obávají o suverenitu České republiky uvnitř Evropské unie. Argumentují tím i tvrzeními o rostoucích regulacích ze strany Bruselu, které považují za nepřiměřené a škodlivé pro místní průmysl.
Názorovými představiteli strany jsou lidé jako Libor Vondráček či Marek Zálom, kteří upozorňují na nedostatky současné vlády vedené premiérem Fialou. Ve svých veřejných vystoupeních kritizovali „prolhanou taktiku“ vlády i dopady její politiky na normální občany.
Celkově lze říci, že Svobodní vyjadřují silnou nespokojenost s aktuálním směrem evropských politik a snaží se mobilizovat veřejnost kolem myšlenky obnovit českou suverenitu skrze odchod z Unie ve prospěch flexibility EFTA. Tato debata má zásadní význam nejen pro budoucnost Česka samotného, ale také pro jeho postavení v mezinárodním kontextu.