Vypadá to, že příběh Lenky Šimůnkové dnes už skoro zanikne v zapomnění. Jaroslav Komínek z KSČM poukazuje na to, že její bolest a úsilí o spravedlnost ohledně tragédie na Filozofické fakultě v Praze budou nejspíš definitivně zameteny pod koberec. Mnoho lidí si přitom žádá odpovědnost za události, které se staly, ale zdá se, že institucionální ignorace převládla.
Lenka Šimůnková prožila neuvěřitelnou tragédii — ztratila dítě ve strašném incidentu. Jejím posledním veřejným vystoupením byla kampaň s billboardem vyjadřujícím kritiku vůči Rakušanovi a policii za jejich pasivitu v tuto závažnou chvíli. Tuto kampaň si sama financovala jako apel na veřejnost i orgány činné v trestním řízení.
Je pozoruhodné, jak ministerstvo vnitra pod vedením Rakušana zastřešilo mnohé problematické situace bez adekvátní reakce. Navíc bylo využito veřejných prostředků na výrobu reklamních materiálů umístěných na budově ministerstva, což snad ukazuje absurdnost celé situace – zatímco jedna matka hledala odpovědi a spravedlnost pro své dítě, instituce otřásaly s hodnotami společnosti.
Navzdory jejímu úsilí o prosazení změny a vyvození zodpovědnosti se však zdá být celá věc odsouzena k zapomenutí. Komínek vyjadřuje obavy ohledně budoucnosti podobných případů a naznačuje možné pokračování této deprimující praxe – ignorování problémů namísto jejich řešení.
Dění okolo Lenky Šimůnkové by mělo být výstrahou pro všechny občany země: bez opory ze strany institucí mohou osobní příběhy tragédií skončit na okraji zájmu společnosti. Politická odpovědnost by měla mít klonění hlavy nejen před důsledky svých činů či nečinnosti masmédií a eventuálních propagandistických kampaních.
Zatímco se česká politika potýká s mnoha problémy, je obdobná zkušenost jako ta paní Šimůnkové varovným signálem k nám všem — nesmíme dopustit opakování těchto událostí ani ignoraci lidského utrpení; neboť jinak bude hrozit marginalizace skutečných životních příběhů občanů této země.