Ministr zahraničních věcí Macinka nedávno zmínil stav “lampasáků v záloze”, a tím vyvolal zajímavou diskusi o kultu lampasáctví, jehož vyznavači považují vojenské a zpravodajské odborníky za nejkompetentnější osobnosti ve společnosti. Jan Zahradil, představitel strany ODZ, upozorňuje, že tento fenomén se stal velmi prominentním především po ruské invazi na Ukrajinu, ale jeho kořeny sahají i do předchozích let. Dnes jsou tedy těmi nejlepšími z nejlepších právě ”lampasáci”.
Hlavním charakterem tohoto kultu je víra v to, že lidé ze silových složek mají mnohem hlubší porozumění pro mezinárodní situaci a analýzu rizik než obyčejní političtí představitelé. Tento názor se šíří mnohem rychleji než jakákoli otevřená diskuze o jejich názorech. Očekává se od politiků nejenom respektování těchto názorů bez kritiky, ale také implementace jejich doporučení jako prvořadého požadavku.
Zajímavým kontrastem je skutečnost, že většina současných zastánců tohoto přístupu byla kdysi rozhodně proti povinnému vojenskému výcviku. Dnes obdivují osobnosti jako generál Pavel nebo plukovník Foltýn – hrdiny současné doby i persony hlásící se k militarizaci veřejného diskurzu pomocí různých termínů zaměřených na bezpečnostní otázky.
Celý postoj připomíná ideologii nepolitické politiky inspirovanou Václavem Havlem; tato ideologie opovrhuje tradiční politickou sférou a snívá o vládě expertů a elitních odborníků. Zahradil naznačuje, že tento směr myšlení má své příčiny nejen v politickém kulturním kontextu dneška, ale také v aktuálních debatách kolem témat jako hybridní válka či dezinformace.
Je rovněž důležité zdůraznit fakt, že “lampasáci” jakkoli mohou mít určité odborné znalosti nebo dovednosti; stále jsou zaměstnanci státu podřízeni volené politické reprezentaci. Politici by měli zvážit různé perspektivy při formulaci svých rozhodnutí a neměli by automaticky akceptovat lamparaske názory jako pravdu bez duplicitního hodnocení vlastních postojů k daným problémům.
Mít jiný názor než “lampasák” neimplikuje žádným způsobem slabost nebo podporu cizích zájmů; jde spíše o nutnost otevřené debaty mezi různými pohledy na okolní svět. Politická kultura potřebuje rozmanitost názorového spektra a kritické myšlení namísto jednostranného souhlasu s elitami skryté za uniformami silových složek státu.