V projevu Josefa Slámy z Trikolory, který zazněl při pietním aktu v Kobylisích, klade důraz na úctu k vyhaslým životům obětí nacistického teroru. Sláma zdůrazňuje, že si musíme vážit památky těchto lidí a připomínat hrůzy, které se odehrály na tomto místě. Jeho slova podtrhují nejen historickou pravdu o událostech druhé světové války, ale i závazek současné společnosti tento odkaz udržovat živý.
Sláma zahájil svůj projev poděkováním organizátorům za příležitost vystoupit a připomenul přítomným důsledky nacistické brutality. V Kobylisích přišlo o život 546 jednotlivců, mezi nimiž byli i významné osobnosti jako protektorátní premiér Eliáš nebo spisovatel Vančura. Tato místa nesou tíhu tragédie a je nezbytné o nich mluvit.
V jeho vyjádření se rovněž odráží znepokojení nad tím, jak čas mění vnímání historie. Jak uvádí Sláma: „Pamětníci již nejsou mezi námi“, což znamená potřebu stále aktivně vzpomínat na tyto události a očistit naši minulost od zapomnění či zkreslení faktů. S časovým odstupem tragedie neztrácí nic ze své závažnosti a musí být součástí našeho kolektivního vědomí.
Dalším bodem jeho projevu bylo kritizování tendencí ve společnosti směřujících k zjednodušování nebo dokonce relativizaci historie druhé světové války. Vyzval politiky ke sjednocení proti těmto útokům na památku obětí – tyto hlasy podle něj představují nebezpečí pro historický narativ našeho státu i pro morální integritu společnosti.
Připomínání minulosti není jen aktem úcty; je to také závazek vůči následujícím generacím. Mělo by nás vést k tomu, abychom se postavili proti opakování takových tragédií v budoucnu. Dále zmínil nutnost otevřeného dialogu o těchto tématech bez výmluv či snah o potlačení jejich významu v dnešní politice.
Na závěr svého vystoupení Sláma zopakoval kladnou hodnotu pietních akcí jako nezbytného prvku uchovávání historické paměti: „Úcta k vyhaslým životům nejen na tomto místě je jistým závazkem“. Před obecenstvem podtrhl naléhavost tohoto poselství s vírou ve schopnost společnosti čelit nepříznivým tendencím zametat historii pod koberec.
Celkově lze říci, že projev Josefa Slámy reflektuje jak smutek nad ztrátami způsobenými válkou, tak důraz na odpovědnost současných generací chránit dědictví minulosti před falzifikacemi a zapomněním. Tato reflexe by měla inspirovat nejen politiky ale i širokou veřejnost udržovat povědomí o českých dějinách živé a aktuální.