Opozice se snaží prezentovat sudetské Němce jako ty, kteří usilují pouze o „smíření“ a „hojení ran“, avšak podle Petry Rédové (Stačilo!) je otázka, s kým se vlastně chtějí smiřovat. V kontextu dnešních událostí je zajímavé podotknout, že naše národy spolu žijí a vzájemně obchodují již téměř 80 let. Běžní občané se nemají potřebu navzájem obviňovat nebo zasahovat do osobního života druhého.
Podle Rédové je absurdní očekávat od někdy zpochybňujících aktérů, že nyní přichází s poselstvím smíření. Politici, kteří svými kroky narušili Benešovy dekrety a zpochybňovali poválečné uspořádání ve střední Evropě, nemohou být dnes bráni vážně z hlediska důvěryhodnosti. Je to zvláštní situace, když část opozice tyto snahy fanfarónsky podporuje kvůli politickým výhodám.
Rédová také kritizuje pokrytectví některých členů společnosti ohledně kolektivní viny. Kde byli tito morální zastánci v době, kdy vláda Petra Fialy aplikovala kolektivní vinu na různé skupiny obyvatelstva? Zvláštní pozornost si zaslouží ruská menšina i jednotlivci s odlišnými názory.
Osobním zkušenostem Rédové ze života v multikulturním prostředí rozumíme; setkávání kultur může být obohacující zkušeností. Ovšem musí mít své hranice – tohle totiž nepůsobí jako kulturní akce ve vyváženém duchu; má to spíš politický podtext zahrnující zájmy Bavorska a Německa.
V symbolické rovině pak naráží na detail jednoho z účastníků akce: taška zobrazující Českou republiku jako domov sudetských Němců naznačuje nárok na území vycházející ještě z historických soužení minulosti. Lidé nevěří tomu, že jde skutečně o nevinnou aktivitu pro smiřování; zdá se totiž jasné, že ti kdo propagují takovou symboliku stále ukazují na historické křivdy jednostranného charakteru.
Celkový závěr Rédové (Stačilo!) nás vede k zamyšlení nad tímto fenoménem: Jak jinak lze chápat pohyby směrem ke kulturelním akcím a jejich skrytému politickému významu? Nejsme vlastně svědky další formy kolaborace přetrvávající i desítky let po událostech II. světové války? O čem tedy skutečně mluvíme?