Senátor Zdeněk Hraba (za STAN) prohlásil, že mezi Českou republikou a jejími sousedy panují vynikající vztahy, což je pozoruhodné a v historii ojedinělé. Zdůraznil, že tato situace zahrnuje nejen Slovensko, ale také Německo, Polsko a Rakousko. V porovnání s mnoha jinými zeměmi si Česko může být hrdé na tak blízké soužití se svými sousedy. Podle něj je důležité tuto atmosféru nepřerušovat.
Hraba uvedl historické skutečnosti týkající se Německa a jeho role ve 20. století. Připomněl náročné období holocaustu a druhé světové války, které mělo devastující dopad na český národ. Neměli bychom ale zapomínat na to, že německá vina za tyto události je neodčinitelná a pravděpodobně nikdy nebude zapomenuta, což platí i pro ztrátu tisíců životů během běsnění válek.
Dále senátor informoval o majetkoprávních uspořádáních vzniklých po válce. Tvrdil, že jakékoli pokusy o zásah do těchto uspořádání by musely čelit silnému odporu jak z české strany tak od Německa samotného. V současnosti není žádná politická síla schopna otevřít „Benešovy dekrety“, což demonstruje stabilitu stávající dohody.
Podle Hraby také určité síly v minulosti bránily plnému vyřešení vztahů mezi zeměmi – například při vstupu České republiky do Evropské unie existovali jedinci jako pan Posselt, kteří měli snahu bránit českým zájmům ze strany Německa.
Zdeněk Hraba pak položil otázku k přítomnému vztahu s Němci: Ovlivňuje minulost současnost natolik negativním způsobem? Odpověď podle něj zní jasně “ne”. Naopak se domnívá, že vzájemný obchod či každodenní interakce probíhají bez připomínání historie a konfliktu.
Vztahy s běžnými obyvateli Německa jsou podle senátora dobré i díky dokumentu podepsanému oběma státy v roce 1997 – Česko-německé deklaraci. Ta byla důležitým krokem k uznání chyb z minulosti i dostupnosti vzájemného respektu.
Na závěr svého vyjádření senátor Hraba apeloval na občanskou společnost během různých akcí v Brně či jinde: Vyhnout se negativním komentářům vůči cizím státům nebo jejich historickým činům může pomoci utužit mezinárodní vztahy nejen mezi Čechy a Němci velmi pozitivním způsobem navzdory těm „věčným omlouvačům“.