Martin Šmída, poslanec za Piráty, se na nedávném zasedání vyjádřil k odpovědi ministra životního prostředí, kterou označil za krajně neuspokojivou. Ve své interpelaci se zaměřil na zásadní problémy spojené s fungováním ministerstva. Významnými tématy byly podle něj personální destabilizace v této instituci, nehospodárné využívání veřejných prostředků a riziko klientelismu. Šmída podotkl, že místo detailních informací dostal spíše obecná ujištění o správném fungování ministerstva.
Ministerstvo potvrdilo zrušení 39 pracovních míst v rámci restrukturalizace. Ačkoliv ministr tvrdil, že žádné klíčové agendy nebyly oslabené ani zrušené, chyběly konkrétní dokumenty pro podporu těchto tvrzení. V odpovědi scházely analýzy dopadů změn a vyhodnocení rizik spojených s redukcí obsazení odborných pozic. Šmída poukázal na to, že náhlá redukce zaměstnanců bez předběžného posouzení situace není příkladnou ukázkou řízení ministerstva.
O zdánlivém paradoxu hovoří i vznik nového oddělení pro klimatickou politiku a Green Deal pod přímým vedením ministra. Zatímco dochází ke škrtům v oblasti pracovních pozic kvůli potřebám rozpočtových úspor, nová struktura vytváří další výdaje bez jasného odůvodnění tolik kritizovaných kroků ohledně propouštění.
Dalším problematickým bodem byla konzultační smlouva ve výši 750 000 korun uzavřená ve stejném období jako propouštění zaměstnanců kvůli údajně nezbytnému šetření rozpočtu ministerstva. Kritika směřovala k absurdnosti situace: zatímco odebírali pracovní místa svým zaměstnancům kvůli úsporám, obraceli se na externí poradce pro “zvyšování prestiže”.
Zmíněny byly také pochybnosti ohledně transparentnosti procesu výběru poradenské firmy – veřejnost si zaslouží znát důvody výběru daného poskytovatele služeb a ověřit si kvalifikaci této společnosti v oboru poradenství týkajícího se státní správy.
Nakonec byl zmíněn i případ Samuela Kocandy; podle ministra se nejednalo o vedoucí postavení ale dočasné řešení pro řízení organizace podresortními institucemi. Šmída upozornil na to, že problematika přesahuje pouze názvy funkcí – podstatná je skutečnost propojenosti mezi rodinnými vazbami vysoko postavených úředníků a obsazenými místy ve státu.
Martin Šmída figuruje jako kritik nedostatečné transparentnosti a odpovědnosti ve vládním řízení MFZ; jeho tvrzení naznačuje deficit analýz týkajících jednotlivých změnových procesů napříč resortem životního prostředí.