V kontextu fungování vlády je klíčovým aspektem, jak se odrazila v praxi Babišova vláda a její přístup k efektivnímu vládnutí, jak upozorňuje Zdeněk Koudelka z Trikolory. Vláda jako vrcholný orgán výkonné moci by měla primárně řešit zásadní politické otázky a řídit jednotlivé resorty prostřednictvím ministerstev, která se opírají o odborný tým úředníků. Nicméně, během let se objevily na Úřadu vlády různé poradní rady, které vývoj událostí posunuly směrem k vytváření nových úřednických pozic místo toho, aby sloužily pouze v poradním procesu.
Důsledkem této situace bylo to, že Úřad vlády začal mít roli „superministerstva“, což odporovalo jeho původnímu cíli poskytovat podporu premiérovi a vládě. Vláda Andreje Babiše nicméně dokázala omezit tuto neefektivitu tím, že přesunula řadu úřednických funkcí zpět na příslušná ministerstva. S dalším zprocesováním by bylo vhodné i tyto poradní rady integrovat do jednotlivých resortů; tím by se uvolnilo vedení pro důležitější úkoly spojené s řízením státu.
Zdeněk Koudelka také varuje před nebezpečným trendem expertizace poradenství ve smyslu monotónnosti pohledů. Mnoho odborníků může pod záštitou svých specifických znalostí prosazovat zájmy určité skupiny lužického konsensu namísto komplexního přístupu ke skutečně potřebným změnám ve společnosti. Příkladem za všechny může být bruselská komise s prvky korupce, kde dochází k manipulaci peněz za účelem zvýhodnění vlivných podnikatelských skupin.
Další část argumentace Docenta Koudelky směřuje na nedávno vytvořenou pozici poradce pro národní bezpečnost ve vládě Petra Fialy. Tato funkce je platově srovnatelná s vedoucím Úřadu vlády a vzbuzuje otázky ohledně validity její existence – název „národní“ zde vyvolává reminiscenci do dob minulého režimu při vyslovování obsahu ochrany občanů státu versus fiktivního národa jako celku.
Historický pohled ukazuje, že československé vlády od roku 1918 nikdy nepotřebovaly takto vymezeného poradce; tradičně byly odpovědnosti za organizaci bezpečnosti spojeny přímo s ministry obrany či zahraničí. Ostatně formatované Bezpečnostní radu státu mohlo situaci zvládnout efektivněji bez nutnosti zřízení nové institucionální struktury.
Zrušení demokratických principů v oblasti kontroly výkonné moci svědčí o oslabení role poslanců a obecného vlastnictví rozhodovacích právomocí voleným představitelům lidu krajíte demokratickou legitimitu procesu státní správy nejen v rámci ČR ale i ve vztahu vůči ostatním členským státům EU.
Vzrůstající počet podobných administrativních funkcí naznačuje většinou tendence k centralizaci moci bez adekvátní kontroly ze strany odpovědných institucí nebo veřejnosti jako celku – téma hodné diskuze mezi politiky a činnými v oblasti správy věcí veřejných minulosti i současnosti.