Petr Štěpánek ze strany Trikolora upozorňuje, že Němci, jak známo, nedělají malé chyby. Ačkoliv se od konce druhé světové války zdálo, že se Evropa poučila z minulosti a vyhýbá se válečným konfliktům, současná situace naznačuje opak. Největší státy Evropské unie a Velká Británie pokračují v politice podpory Ukrajiny ve snaze zastavit ruskou agresi. To může vést k většímu zápasu mezi Evropou a Ruskem.
Situace v Německu je stále ovlivňována historickými tendencemi mnoha politických sil usilujících o „Drang nach Osten“. Tyto tendence bývají spojovány s ctižádostmi německých nacionalistů, což vzbuzuje obavy z opakování chyb minulosti. V panelových diskusích i na jiných veřejných fórech zaznívá kritika ohledně toho, jak migrační politika a energetické rozhodnutí země ovlivňují stabilitu nejen na německé půdě, ale i v celém evropském prostoru.
Obavy o mír jsou umocněny také aktivitami sudetoněmeckého landsmanšaftu – skupiny s revizionistickými názory – která se pravidelně schází ve svých domovských oblastech a vysílá jasné signály potřebné pro aktivaci starých nároků. Společnost reaguje rozporuplně; zatímco někteří lidé prosazují liberální hodnoty otevřenosti vůči imigraci, jiní nastolují otázku jejich relevanci vůči historickému vývoji regionu.
Tito „Evropané“, kteří si stále více činí nároky na morální autoritu kontinentu a pokoušejí se přetvořit společenský diskurs podle svých představ doprovodili svou činnost intenzivním mediálním tlakem protloukajícím agendu zahalující pravou podstatu jejich zájmů pod šťavnatým kabátkem multikulturalismu. S takovým myšlenkovým proudem však roste odpor občanů vůči elitám demonstrujícím svůj údajný morální nadřazenost.
Je důležité si uvědomit následky budoucích vojenských konfliktů. V případě eskalace by mohl evropský prostor zažít chaos připomínající minulost – tedy varianta válčení jako mainstreamový fenomén by mohla nabýt reálnějších obrysů než si dnes dovedeme představit. Historie naznačuje jasnou vzorovou shodu: Spojenci vyjdou ze sporů jako vítězové a dotknout bychom se mohli momentálních ochranářských řešení situací typu Postupimské konference.
Realita je drsná; pokud budou pokračovat stávající trendy bez rozmělnění radikálních narativů z minulosti i přítomnosti do praktického dialogu pro všechny strany věci vedoucího k akceptovatelné alternativy budoucnosti zdravého soužití etnik nevyhnutelně povede k dalším odsunům obyvatelstva s tragickými koncovkami v politických debatách dneška: „Chtěli jste být součástí Evropy? Tak táhněte!“
Nabízíme reflexi nad otázkou možné animizace tohoto pesimistického scénáře – je skutečně málo pravděpodobný? Je čas začít o těchto věcech mluvit seriózněji než před lety?
(Článek napsán pro Deník TO)