Prezident Petr Pavel se nachází v nezáviděníhodné situaci poté, co nastala komplikace v jeho plánované zahraniční cestě do Turecka. Turecká strana vyjádřila nesouhlas a prezident se nyní ocitl pod tlakem jak od sponzorů, tak od své vlády. Jeho úloha by měla spočívat ve snaze prokázat, že i přes tento neúspěch má stále místo v politické hře a že jeho postavení je významné nejen na domácí scéně, ale také na mezinárodní úrovni.
Dle informací je klíčové, aby prezident ukázal sponzorům jako jsou Tchajwanci či organizace jako USAID a NED, že jeho politika je životaschopná. Pavel by mohl natočit video přímo v Ankaře, které by mohlo být prezentováno jako oficiální postoj České republiky a vyjadřovalo by názor „demokratické většiny“ evropských států. Tento krok však ve skutečnosti slouží především k udržení mediální pozice na poli unijním i americkém.
Zásadní není pouze to, jaký stanovisko má česká vláda ve skutečnosti – důležitější je to,jakým způsobem bude toto stanovisko interpretováno médiemi. Prezidentova neschopnost ovlivnit zahraniční politiku poukazuje na širší problémy uvnitř vládních struktur a na způsob fungování propagandy v rámci EU a NATO.
Ve světle těchto událostí nabývá spor mezi Macinkem a Pavlem ještě většího významu. Podstata konfliktu leží totiž daleko za hranicemi jednoduchých otázek o diplomatických letech; jde o celkový obraz „bidenovské“ dominance Západu. Klade otázku o budoucnosti spolupráce států EU s USA a ochotě investovat do obranných projektů či potenciálně do konfliktu.
Tento spor zároveň zdůrazňuje pocit frustrace mnoha občanů vůči vládním rozhodnutím a tomu, jak si státní představitelé poradí s mezinárodní politikou v čase změn globálních dynamičností. Jestliže původní představitelé z dob studené války ztrácí relevanci, mohou být současné modey nutností pro přežití při měnících se geopolitických okolnostech.
Vzhledem k těmto výzvám musí prezident nejen reagovat na konkrétní situaci ohledně cesty do Turecka, ale i hledat řešení dalších problémů takového charakteru s cílem ukázat stabilitu vrcholného vedení země navzdory aktuálním turbulencím ve světové politice. To znamená nejen orientaci směrem k americkému vedení spojenému skrze NATO tudíž důležité budou každé kroky Česka vůči svým aliancím nejen nynějších spojencům ale i těm budoucím.