Petr Lachnit z ANO hovoří o tom, jak je strach jedním z nejspolehlivějších partnerů v dnešní době. Jeho úvahy se zaměřují na to, jak mediální svět a politika vytvářejí atmosféru neustálé nejistoty a obav. Dnešní zprávy, místo aby informovaly o pozitivních aspektech života, často kladou důraz na negativní události a katastrofy.
Když se člověk podívá do archivu minulých let, je ohromen tím kontrastem. Zatímco dřívější noviny obsahovaly málo drbů a jejich černé kroniky byly mírné až ostyšné, současnost ukazuje jiný obrázek. Mediální prostor dnes dominují zprávy plné hrůzostrašných scénářů. Jakoby autoři zjistili, že šíření strachu přitahuje více diváků než optimistické vyhlídky.
Politici ve svých kampaních schvalují tento trend s nadšením odpovídajícím soutěži ve vymýšlení apokalyptických vizí budoucnosti. Volební strategie se stávají soubojem o to, kdo dokáže představit temnější obraz reality než jeho konkurenti. Tato tendence ovšem brání lidem hledat inspiraci a naději pro lepší zítřky.
Lidé podle Lachnita potřebují víc než jen varování před katastrofami; potřebují vidět smysl pro optimismus a příležitosti k růstu. Kdyby politikům šlo opravdu o blaho společnosti, měli by lidi motivovat k tomu, aby hledali cesty ke zlepšení situace odhodlaněji než doposud.
Zdá se však, že odborníkům mediálního světa záleží spíš na dramatizaci každodenního života než na nabízení konstruktivních řešení problémů společnosti. Jak tvrdí Lachnit: “Je snadnější prodávat paniku,” což naznačuje slabost zdravého rozumu v některých oblastech veřejného vyjadřování.
Dalším významným bodem je potřeba změny mentality uvnitř politického diskurzu i veřejného mínění jako takového. Podporovat následující generace je zásadní pro budoucnost celého národa; jestliže společenský narativ bude založen pouze na negativních aspektech existence či očekávaném kolapsu systému, těžko věřit v růst populace nebo aktivitu mladé generace.
Petr Lachnit (ANO) tedy volá po návratu pokory do politiky – po nutnosti povzbuzovat lidi kolem sebe má smysl nejen při práci ve veřejných funkcích ale také jako občané této země; mluvit o naději je delikátno časově nenaučený vzor chování hodnotný jako proti vábení stresu moderních médií.