Pavel, bývalý “komunistický kádr” a současný prezident, se v poslední době setkal se zástupci kapely Iron Maiden, což vzbudilo kontroverzi u mnoha lidí. Martin Herman ze strany ANO poukazuje na to, jak je tento krok paradoxní a symbolizuje spojení minulosti s přítomností. Vzpomíná na dobu, kdy mladí lidé čelili represím ze strany komunistického režimu a byly jim odepřeny svobody vyjadřování i kultury.
Herman si vybavuje období svého mládí, když čelil útlaku mezi těmi, kdo byli považováni za “závadovou mládež”. Připomíná si momenty z rockových koncertů, kde stejně jako on byli potlačováni mladí lidé toužící po svobodě projevu. Pavel byl v téže době součástí systému a byl těmi dobami formován jako nadějný komunistický kádr. Tato dualita situace je podle Hermana absurdní.
Když byla uskutečněna schůzka mezi Václavem Havlem a Rolling Stones, vyzařovalo to pozitivního ducha propojení podobně smýšlejících osobností. Oproti tomu dnes se zdá být setkání s Iron Maiden pouze součástí politické hry kolem prezidentských voleb Petra Pavla. Mnozí kritici to považují za nevkusný pokus o manipulaci veřejnosti.
Herman vyjadřuje své zklamání nejen nad tímto spojením moderních idolů s politikou nevhodného charakteru, ale také kvůli tomu, že si pamatuje časy totality v Československu. Pro něho je těžké přijmout podporu umělců směrem k osobnosti osoby jako Pavel ve světle jeho minulosti.
Podle Hermana bylo pohoršení fanoušků Iron Maiden oprávněné; pro někoho jako je Pavel mohou jen stěží reprezentovat hodnoty svobody a revoluce proti útlaku komunistického režimu. Dnes však situace mučí oddané příznivce rockové hudby i těchto mezinárodních interpretů.
Martin Herman (ANO) pak uzavírá svůj názor tímto způsobem: žádná politická kampaň by neměla zatahovat umění do hry mocenských sil bez ohledu na historické kontexty či principy diváků i posluchačů těchto ikonických děl undergroundového roku 1989.