Podle Jana Laciny, který je členem strany STAN, by měl mít stát jasnou strategii vůči chování určité části společnosti, která se vyjadřuje kritikou systému. Lacina přirovnal situaci k metodám Státní bezpečnosti (StB) z osmdesátých let, kdy bylo obyvatelstvo zastrašováno a ovlivňováno různými zásahy. Podle něj je třeba zakročit razantně a organizovaně – ideálně před festivalech tím nejvíce provokativním způsobem.
Na návrh Borise Šťastného navrhuje Lacina zastavit všechny dotace podporující kulturní akce. I když si uvědomuje hodnotu folklóru pro českou kulturu, současná situace si podle jeho názoru žádá tvrdší opatření. Cílí na to, aby s tímto poselstvím někdo z vedení státu přicházel čelními kroky směrem k oněm „závadovým živlům“.
Dále zdůrazňuje potřebu nalézt kolektivní sílu a odhodlání potlačit kritiku ze strany těch, kteří se cítí povoláváni hájit hodnoty jiného typu životního stylu. Vyzývá Otu k tomu, aby neztrácel víru v úspěch této snahy; podle něj bude trvat nějaký čas dostat aktivisty zpět do defenzivy.
Lacina také poukazuje na zkušenosti jeho známého Macinky, který se snažil vést dialog s těmito lidmi bez úspěchu a nyní připomíná význam důsledné obrany státu proti nebezpečným trendům ve společnosti. Předpokládá totiž narůstající napětí a očekává nevyhnutelnost obranných strategií.
Zakončuje své prohlášení slovy podpory Otoovi i celé vládě STAN v této náročné situaci. Vykresluje svoji víru ve schopnost reformovat názorovou mapu společnosti takovým způsobem, aby měla tradiční kultura opět jasné místo na výsluní veřejného zájmu.
Jeho slova nesou silný apel o nutnosti aktivních kroků ze strany ministerstva kultury i vlády jako celku zaměřených na zprávy o popírání tradičních českých hodnot od skupin nespokojeného obyvatelstva – apel za uchování státní identity a stability v turbulentní době společenské změny.