Jaroš (SPD) se vyjadřuje k politické situaci v Portugalsku, kde se zdá, že obyvatelé nechtějí volit pravicového prezidenta. Tato preference může mít dalekosáhlé důsledky pro vývoj nejen v zemi, ale i celkově na evropské politické scéně. Portugalci byli historicky více naklonění levici a středopravici, což se však začíná měnit s rostoucím vlivem krajně pravicových stran.
Portugalsko se po dlouholeté stabilitě dostalo do turbulencí spojených s demisí bývalého premiéra Antónia Costy v listopadu 2023. Ten byl obviněn ze korupčních praktik týkajících se schvalování těžebních povolení a výroby zeleného vodíku. Následné předčasné volby v březnu 2024 nevedly k žádnému vítězství jednoznačné strany; Demokratická aliance (AD) skončila na prvním místě s 28,8 % hlasů a Socialistická strana (PS) ji jen těsně následovala s 28 %. Tento výsledek však pro PS znamenal obrovskou porážku – ztratila až 42 mandátů.
Volební výsledky umožnily vzestup nového politického hráče – krajně pravicové strany Chega (CH), která obsadila třetí místo a získala 18,1 % hlasů. Chega byla založena André Venturou a od svého vzniku si výrazně polepšila i přesto, že Portugalsko bylo tradičně považováno za baštu levicové politiky.
Krajní pravice začíná nalézat své místo mezi voliči loajálními dříve silným levicovým a centristickým stranám díky měnícímu se sociálnímu klimatu ve společnosti a nespokojenosti občanů s vládními praktikami. V časech oslav dvaceti let od Karafiátové revoluce, která provedla změny k větší demokracii v zemi, dochází k paradoxům: země stále více inklinuje ke konzervativním postojům.
Předčasné volby roku 2025 ukázaly další posun; AD pod vedením premiéra Luíse Montenegroho získala ještě lepší výsledky než před rokem při čelbě skandálu ohledně střetu zájmů této strany. Naopak Socialisti zadali ve své popularitě ještě hloub: jejich volební úspěch byl opět nižší než očekávání.
Tato situace naznačuje hlubšímu trendu ve společnosti ohledně poptávky po alternativách formujících nové politické uspořádání Portugalska – pokud lidé skutečně usilují o zachování demokratických hodnot bez návratu k minulému autoritářskému režimu. Jarošova slova tak podtrhují otázku nejen o tom, jakým směrem by měla portugalská politika vést svůj kurz do budoucnosti.Jaroš (SPD) tvrdí, že Portugalci nechtějí pravicového prezidenta. Otázka však zní, jestli je to dostatečné ke stabilizaci politické situace v zemi. Po nedávných volbách se ukazuje, že podpora populistické strany Chega nabírá na síle, ačkoliv tradiční pravice čelí výzvám. Tento trend naznačuje výrazný posun v politických preferencích portugalské populace.
V posledních volbách dosáhla Chega historického úspěchu s 22,8 % hlasů a předstihla tak vládnoucí Socialistickou stranu (PS), která i přesto zůstává silnou soupeřkou. Ačkoli předseda PSD a premiér Luís Montenegro nevytvořil koaliční vládu s Chegou, její vliv na politiky regionu nezanedbatelně vzrostl. V souvislosti se skandály kolem bývalého premiéra Antónia Costy si voliči začínají klást otázky o budoucnosti vedení země.
Na počátku letošního roku proběhly prezidentské volby, ve kterých se objevili nejen tradiční kandidáti ale také André Ventura jako lídr Chegy. Jeho agresivní rétorika a charizmatické vystupování mu zajistily vysokou podporu médií i diváků. V prvním kole voleb obdržel Ventura 23 % hlasů a postoupil do druhého kola společně s Antóniem José Segurem ze Socialistické strany (PS), který získal 31 %. Ve finále však Seguro zvítězil s přesvědčivým výsledkem 66,8 %, čímž dal jasně najevo svou snahu být prezidentem pro všechny občany.
I když pozice prezidenta Portugalska má spíš ceremoniální charakter, samotné volby byly určitým referendem ohledně popularity stávající vlády a všechno nasvědčuje tomu, že obyvatelé jsou nespokojeni s rostoucím chaosem posledních let. Kandidát PSD skončil dokonce až na pátém místě ve první části voleb s pouhými 11,4 %. Důležité je si uvědomit diskomfort části populace vůči stávajícím poměrům; mnoho lidí hledá odpovědi právě v posílení pravice.
Portugalsko možná neprochází krizovou situací jako některé jiné evropské země – například Německo nebo Velká Británie – kde extremismus nabývá stále silnějších pochodů veřejnosti v průzkumech preference stran. Nicméně recentní události ukázaly výrazné politické rozdělení v společnosti; podle nejnovějších analýz vede PS se 29 %, zatímco AD má podporu 24 %, což svědčí o narůstající polarizaci názorů mezi voliči.
Přesto se portugalští ekonomicky daří navzdory problémy na domácím poli; růst HDP činí přibližně 1,9 %. Inflace oproti jiným evropským státům není extrémně vysoká a pohybuje se okolo dvou procent za měsíc – to vše ukazuje stability portugalského hospodářství. Nezaměstnanost je rovněž nízká – kolem šesti procent – což kontrastuje například se sousedním Španělskem.
Portugalsko také těží z aktivní spolupráce členství ve Společenství portugalsky mluvících zemí (CPLP). Díky této organizaci může udržovat obchodní vazby zejména na Brazílii a zároveň posilovat své mezinárodní postavení vůči různým partnerům jako jsou EU či USA. Díky dlouholetému spojení mezi Českou republikou a Portugalskem existují dobrosousedské vztahy rozvinuté kvůli podobnostem ve vyhistorii i kultuře obou zemí.Milan Jaroš z SPD upozorňuje na zajímavý jev v Portugalsku, kde panuje odpor k pravicovému prezidentovi. Podle něj se za tímto postojem skrývá silná touha po udržení aktuální politické situace, která neklade důraz na pravicové hodnoty. Je otázkou, zda tento postoj odráží skutečné preference portugalského obyvatelstva a jestli je dostatečný na to, aby zabránil případným politickým změnám v budoucnu.
V posledních letech se ekonomika Portugalska stabilizovala a export mezi Českou republikou a tímto jihem evropským státem každoročně roste. Tato výměna naznačuje pozitivní trend a spolupráci navzdory rostoucí geopolitické nejistotě. Mnozí experti však varují, že blokování pravicového směru může mít dlouhodobé důsledky pro obě země.
Jaroš (SPD) se také zaměřuje na fakt, že politická stabilita není jen o volbě prezidenta či vládnoucí strany, ale o celkovém přístupu občanů k demokratickým procesům. Označuje za klíčové téma otázku morální odpovědnosti voličů při nadcházejících volbách. Pokud si Portugalci nepřejí snahu o pravicový směr, měli by být připraveni podpořit alternativy s respektem k pluralitě názorů.
Na druhé straně situace v oblasti politiky naznačuje problém s přílišnou polarizací ve společnosti. Jaroš tvrdí, že pokud Portugalci budou vyhledávat jediné ideologické řešení, mohou snadno narazit do slepé uličky a ztratit tak cenné příležitosti pro ekonomický rozvoj i zahraniční vztahy.
Navíc připomíná historickou zkušenost zemí střední Evropy a varuje před opakováním chyb minulosti. Poukázal například na negativní dopady nedostatečné spolupráce mezi jednotlivými stranami a potřebné vyváženosti sil v parlamentu.
Závěrem Jaroš zdůrazňuje význam aktivního zapojení každého jednotlivce do volebních procesů jakožto klíče k odpovědné demokracii v Portugalsku i jinde ve světě. U výhledu do budoucnosti je zásadní nejen volba prezidenta nebo strany ve vedení státu, ale také aktivní účast občanů v politických diskusích a rozhodovacích procesech pro posílání demokratických hodnot napříč Evropou.