Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, máme před sebou ve třetím čtení návrh zákona, který nelze opravit žádnými pozměňovacími návrhy, ač jsem jich sama řadu předložila. Moje pozměňovací návrhy, jenom pro shrnutí, se týkají ochrany zastavitelných ploch, aby se i tam nadále posuzovaly dopady na krajinu, půdu a chráněná území; toho, aby se nejdřív zastavovaly brownfieldy a teprve potom zabírala další půda a volná krajina; udržitelnosti, která musí patřit do územního plánování; ochrany pásem kolem národních parků; ochrany práv veřejnosti účastnit se rozhodování, které se jich týká, a také ochrany před světelným znečištěním.
Jenže ten zákon se nedá zachránit. Ten zákon je potřeba vrátit do druhého čtení. A ne proto, že bychom nechtěli stavět, ne proto, že bychom nechtěli řešit bytovou krizi, ne proto, že bychom nechtěli zkrátit povolovací řízení. Právě naopak. Právě proto, že potřebujeme výstavbu dostupného bydlení, právě proto, že potřebujeme zlepšení fungování stavebních úřadů. Tato novela bohužel lže o svém vlastním účelu. Prezentuje se jako zákon pro rychlejší výstavbu bydlení. Ve skutečnosti je to rozsáhlá deregulace výstavby ve prospěch největších a často i nejbezohlednějších investorů, často do investičních nemovitostí. Návrh zákona neřeší krizi bydlení, zato oslabuje ochranu přírody, památek, zdraví, práv vlastníků, sousedů a vůbec lidí v území. Jak říká okřídlená věta, zkratka je to delší, za to horší cesta.
Zákon povyšuje podnikatelský zájem developerů na veřejné dobro. Domnívám se, že novela stavebního zákona je ve své podstatě dokonce protiústavní. A začnu procesem, protože ten je sám o sobě skandální. Dodnes není transparentně doloženo, kdo tak rozsáhlý text fakticky připravil, kdo ho koordinoval, kdo do něj psal jednotlivé části a kdo komu za tu práci zaplatil. Přitom jde o obrovský zásah do stavebního práva a desítek souvisejících zákonů. Touto novelou se má nahradit zákon, pro který v minulém volebním období hlasovalo celé ANO, a všichni poslanci SPD, tedy strany, které teď systém rozbíjejí a narychlo a pokoutně slepují nový model. To není promyšlená reforma, ale účelový politický a byznysový obrat.
Návrh byl předložen jako poslanecký návrh, mimo standardní vládní legislativní proces, bez řádného meziresortního připomínkového řízení, bez řádné účasti Legislativní rady vlády. Potom se začal za pochodu opravovat komplexním pozměňovacím návrhem, dalšími pozměňovacími návrhy a dalšími opravami oprav. Všechno na poslední chvíli, ve spěchu a bez dostatečného času na prostudování změn a jejich projednání ve výborech. Řada dodatečných pozměňovacích návrhů vládního poslanectva je účelová a skrývá se pod nimi nekalý záměr. Řada byla doplněna výměnou za zmírnění negativního stanoviska profesních komor a svazů, bez komplexního posouzení dopadů a provázání s ostatními zájmy a ohledy, které by právě nastalo v tom řádném připomínkovém řízení, které neproběhlo. A to není odpovědná tvorba práva. To je legislativní chaos. Neprůhledný, zmatečný a narychlo lepený proces, ve kterém se účelově přepisují zásadní pravidla pro stát, obce, vlastníky, přírodu a nakonec i stavebníky. Zákon, který se musí takhle neustále opravovat ještě během projednávání, který přináší další a další problémy a u kterého pořád není zcela jasné, čí rukopis a partikulární zájmy v něm vlastně čteme, to opravdu není kvalitní reforma. To je výsměch zákonodárné moci a legislativní zmetek.
Tato novela se navíc vůbec neomezuje jenom na stavební zákon. V souvislosti se stavebním zákonem se mění desítky souvisejících zákonů, včetně klíčových environmentálních předpisů a v mnoha případech, ve většině případů k horšímu. Zásadně se oslabují kompetence a působnost odborných orgánů, omezují se závazná stanoviska, ruší se jednotné environmentální stanovisko, které mělo proces zpřehlednit a které se po počátečních potížích konečně začalo v praxi stabilizovat. Jednotné environmentální stanovisko je účinné od 1. července 2024. Funguje tedy necelé dva roky. Obavy, že bude prodlužovat povolování staveb, se nenaplnily. Naopak, úřady se naučily koordinovat dříve samostatná stanoviska k vodě, ovzduší, půdě, odpadům, druhové ochraně, kácení a dalším oblastem. Posuzují je úředníci a úřednice s příslušnou odborností. Systém prostě začal po počátečních potížích fungovat a právě ve chvíli, kdy se rozběhl, tak se ruší. A možná to je nejlepší důkaz o jeho funkčnosti, když tak uvažuju o politice téhle vlády.
Zákon o jednotném environmentálním stanovisku byl připraven jako klíčová součást Národního plánu obnovy, komponenty Zelená transformace. Souvisí tedy i s čerpáním evropských prostředků na základě splněných milníků a cílů. Pokud nebudou splněny, můžeme přijít o desítky miliard. A tohle vláda dělá v době, kdy by měla být maximálně opatrná, odborná a předvídatelná. Jo, a chtěla šetřit. Náklady reformy jsou mimochodem nepředvídatelné nejen s ohledem na proplacení milníků z Národního plánu obnovy. Nikdo se těmi náklady pořádně nezabýval.
O zásazích do životního prostředí budou rozhodovat stavební úřady, které na to nebudou mít ani kapacity, ani odbornost, ani zákonnou oporu srovnatelnou s orgány ochrany přírody. Mají údajně vyvažovat různé veřejné zájmy, ale zároveň se mají řídit zákonem, ve kterém má výstavba téměř vždy přednost. A tak mě napadá, kde byl po celou dobu třeba ministr životního prostředí? Proč se novelou zákona nemohl zabývat výbor pro životní prostředí? Kde je hlas Ministerstva životního prostředí, když se mu pod rukama berou kompetence? Když se rozebírá ochrana přírody a krajiny, když se ruší nástroje, které měly chránit vodu, půdu, ovzduší, druhovou ochranu, bránit kácení a které měly řešit odpady odborně a koordinovaně. Kde byl celou dobu pan ministr Červený a jeho nesvatá trojice? Asi brázdil Labe na výletní lodi a vykládal, jak bezvadný nápad je lít beton do řeky bez jakéhokoliv smyslu, proti vší ekonomické logice a zdravému rozumu.
Pokud se ve stavebním zákoně mění tolik environmentálních pravidel, pokud se oslabuje ochrana veřejných zájmů a pokud se z ochrany přírody a zdraví lidí dělá podružná překážka, kterou je třeba nějak obejít, pak bych očekávala, že ministr životního prostředí a výbor pro životní prostředí se postaví za stávající zákonnou ochranu, za odbornictvo a za veřejný zájem. K tomu přece mají podle zákona sloužit. To se nestalo. Místo toho tu máme zákon, který překlápí logiku rozhodování. Stavební úřady mají nově vyvažovat různé veřejné zájmy, ale zároveň se mají řídit zákonem, kde má výstavba vždy přednost. Takhle si současná vláda představuje vyváženost? To je dobré vědět. Až příště bude mluvit o vyváženosti třeba u veřejnoprávních médií, nebude pochyb o tom, o co ve skutečnosti jde.
O předem napsaný výsledek, skryté nebo otevřené zájmy úzké skupiny, případně jejich vlastní, nikoliv ovšem zájmy veřejnosti.
A teď k tomu, čím se ten zákon obhajuje. Bydlení. Novela se obhajuje falešným dilematem: buď budeme řešit krizi bydlení, nebo budeme chránit přírodu, památky a práva lidí. Jenomže skutečná volba leží jinde; mezi regulovaným trhem, který slouží lidem a přináší dostupné bydlení, a deregulovaným klondikem pro největší developery, který slouží spekulaci, dál šroubuje ceny bydlení a zvyšuje lidem životní náklady. Pokud by předkladatelé opravdu chtěli řešit dostupnost bydlení, paní ministryně, zákon by obsahoval třeba povinný podíl dostupného bydlení ve výstavbě bytových domů. Státní fond dostupného bydlení by určitě nezel prázdnotou. Obce by měly peníze na připravené projekty. Z legislativního plánu by nezmizel záměr připravit zákon o bytových společnostech s omezenou mírou zisku, který dobře funguje třeba v Rakousku. Neosekal by se zákon o podpoře bydlení. Nerušily by se týmy a odbory, které na Ministerstvu pro místní rozvoj připravovaly metodiky a legislativu pro dostupné bydlení. Neškrtaly by se peníze organizacím, které pomáhají lidem v bytové nouzi a nepodávala by se na ně účelová trestní oznámení.
Rychlejší povolování totiž samo o sobě neznamená levnější bydlení. Vidíme to třeba v Praze. Největší pražský bytový developer oznámil, že odkládá zahájení výstavby všech nových projektů o rok, protože se podle jeho slov stavebnictví nezdravě přehřívá. Povolení mají, stavět mohou, ale nestaví, protože nechtějí pustit na trh příliš mnoho bytů najednou, aby nemuseli zlevňovat. Byznysová logika je pochopitelná, pokud se nestane logikou, kterou se řídí vláda.
Takže se ptejme poctivě: komu tato novela skutečně pomáhá? Nepomáhá lidem, kteří potřebují dostupné bydlení. Nepomáhá obcím, které chtějí stavět městské nájemní byty. Nepomáhá družstvům. Nepomáhá neziskovým bytovým projektům. Pomáhá těm, kdo mají velký kapitál, velké pozemky, velké projekty, velké právní týmy a velké byznysové zájmy. Pomáhá těm, kteří chtějí z území vytěžit maximum na úkor všeho a všech ostatních. A ano, tato novela nahrává také podnikatelským zájmům premiéra Andreje Babiše. Vedle Agrofertu existují i jeho developerské a realitní zájmy. Imoba, Hartenberg, rezidenční a apartmánové projekty v Praze, v Průhonicích nebo Krkonoších.
A teď konkrétně. Jedním z nejviditelnějších dopadů této novely bude kácení stromů. Dnes je ke kácení stromů v ochranných pásmech vodovodů a kanalizací potřeba povolení orgánu ochrany přírody. Ten může posoudit, jestli je kácení skutečně nezbytné, nebo existuje šetrnější řešení a případně uložit náhradní výsadbu. Novela stavebního zákona to mění. Nově bude stačit jenom oznámení. Povolení orgánů ochrany přírody nebude třeba. Ochranná pásma vodovodů a kanalizací zasahují rozsáhlé části měst i krajiny. Právě v ulicích, na sídlištích, v parcích a na veřejných prostranstvích přitom stromy ochlazují města, zadržují vodu, zachytávají prach, chrání půdu a poskytují útočiště řadě druhů rostlin a živočichů. Povolení ke kácení není zbytečná administrativa. Je to pojistka, že se každý případ posoudí individuálně, že se nepokácí stromy jen proto, že je to pro správce jednodušší, aby se hledalo šetrnější řešení, uložila se náhradní výsadba a aby obce a veřejnost měly přehled o tom, co se v jejich území děje. V době klimatické krize, přehřívání měst a ubývání veřejné zeleně je naprosto absurdní přijímat zákon, který usnadní kácení právě tam, kde stromy nejvíc potřebujeme.
Druhý zásadní problém jsou vlastnická práva a práva lidí v území. Tahle novela se prezentuje jako ochrana stavebníků před obstrukcemi, ale reálně oslabuje lidi, kteří v daném území už žijí. Vlastní tam domy, byty, zahrady, vzali si tam hypotéku, investovali celoživotní úspory, vychovávají tam děti anebo plánují zestárnout. A najednou se jejich možnost bránit se zásadní změně v sousedství omezí. Jejich námitky budou slabší, jejich vyjednávací pozice se oslabí. U velkých staveb nebude řádné odvolání. Takže o jejich kvalitě života rozhodne někdo jiný, někde jinde a bez nich.
Kde jsou ti snaživí politici, co objíždějí obce a vykládají nesmysly o větrných elektrárnách a radí jejich výstavbu bojkotovat, když zrovna výstavba větrných elektráren je nastavena tak, aby obce měly dostatečné slovo a nárok na finanční a jiné kompenzace? Jak to, že tu ti samí politici nevystupují proti novele stavebního zákona? Výstavba obnovitelných zdrojů je strategická priorita. Je to nejrychlejší cesta k levnější energii, energetické bezpečnosti a menší závislosti na fosilních palivech, zvlášť když jsme ve výrobě elektřiny z OZE v Evropské unii dlouhodobě na chvostu. Obnovitelné zdroje čelí blokovacím kampaním často postaveným na dezinformacích a vířeným médii v rukou domácích fosilních oligarchů i ze zahraničí. Ale ani v takové situaci by nás nenapadlo říct: no, tak lidem vezmeme základní práva, omezíme účast veřejnosti a obejdeme obce. Přesně to ale tahle novela dělá v developerských, logistických, průmyslových a dalších případech velkých projektů. Tady je názorně vidět, že práva a zdraví lidí, místních lidí se hodí tak akorát jako záminka pro špinavou kampaň. Nemůže to už být jasnější.
Takže mám otázku i na kolegyně a kolegy z SPD: kam se poděl váš letitý programový závazek podporovat přímou demokracii? Budete hlasovat pro zákon, který běžným občanům bere možnost účinně mluvit do toho, co se jim postaví za domem? Přímá demokracie přece začíná tím, že lidé mají právo být slyšet ve vlastním území, ve své obci, ve své ulici, u svého domu. A přesně to jim tahle novela bere. Přesně to se jim vy chystáte vzít. Tahle novela nepřináší ochranu stavebníků, přináší oslabení vlastníků. Vlastnictví neznamená jen nezpochybnitelné výhradní právo investora stavět na získaném pozemku. Znamená také právo jiných vlastníků nebýt převálcován projektem, který dramaticky změní jejich okolí, který zatěžuje místní dopravu, vytváří hluk, odebírá vodu, potlačuje zeleň, zakrývá výhled a snižuje hodnotu jejich nemovitosti a celkovou kvalitu života.
Třetí věc. Predátorský apartmánový development. Tuhle zemi netrápí jenom nedostatek bytů pro lidi. Tuhle zemi trápí také to, že se v atraktivních a často velmi cenných přírodních lokalitách staví apartmány jako investiční produkt. Ne jako domovy, ale jako kapitálové úložiště, krátkodobé ubytování, druhé, třetí, desáté bydlení pro ty nejbohatší. Vidíme to v horských oblastech, v blízkosti národních parků a chráněných krajinných oblastí. Vidíme to u Lipna. Vidíme to v místech, kde se turistická rekreační výstavba vydává za rozvoj, ale ve skutečnosti vytlačuje místní, bere vodu, zatěžuje kanalizaci, dopravu, krajinu a veřejné služby. Lipensko je naprosto přesný příklad. Další a další apartmány, další rekreační kapacity, další tlak na čistírny a kanalizaci, fosfor z nepřečištěných odpadních vod, který odtéká do nádrže, ve které se množí a prosperují sinice, voda, ve které se nedá koupat a která v sezoně dokonce ohrožuje zdraví.
To není abstraktní problém. To je fyzická hranice území. Ano, krajina, voda, infrastruktura a lidské zdraví mají své limity. Tomu neporučíte, milá vládní koalice. To nezakryjete ani umnou píárovou kampaní. Predátorský development svým přístupem jak vystřižený z myšlenkových pochodů komunistických plánovačů tyto limity často vykládá jako překážku, kterou je potřeba odstranit. A tato novela mu v tom vychází vstříc. Místo, aby stát řekl: ano, stavme tam, kde to dává smysl, na brownfieldech, v návaznosti na infrastrukturu, s respektem k obcím, krajině, právu místních, otevírá cestu k výstavbě na zelené louce logistickým koridorům, apartmánovým projektům a dalším zásahům, které zvyšují zisky investorů a náklady nechávají na obcích a jejich obyvatelích.
To se týká i ochrany zemědělské půdy. Novela otevírá možnost rozsáhlé výstavby obchodních center, logistických hal a skladů až do vzdálenosti kilometru od dálnic, silnic první třídy, železničních tratí, leteckých staveb a vodních cest. To už tady rozebíral pan kolega Hladík, čili tuhle část přeskočím.
Ale místo toho, aby stát podporoval vznik obchodních a logistických areálů primárně na brownfieldech, například podporou sanací a revitalizací zanedbaných území, bude dál usnadňovat výstavbu na zelené louce. Výsledkem bude další suburbanizace krajiny, masivní zábory zemědělské půdy, větší tlak na dopravu a kamionovou logistiku, fragmentace krajiny, úbytek otevřeného prostoru. A brownfieldy zůstanou, jak jsou.
Hluk. Navrhovaná úprava umožňuje povolit stavbu i tehdy, když nesplňuje hygienické limity hluku a vibrací pokud stavebník prokáže, že udělal všechna opatření, která po něm lze rozumně požadovat, nebo pokud úřad usoudí, že hluk odpovídá běžnému využití tohoto území. Hygienické limity přece nejsou formalita, chrání zdraví lidí před dlouhodobým vystavením hluku. Novela z nich dělá spíš doporučení než závazné pravidlo.
A to v praxi může znamenat, že budou moct vzniknout hlučné výrobní provozy, logistické areály anebo dopravní stavby, které by dnes kvůli hygienickým limitům nešlo povolit. Pojem rozumnost není jasně definovaný, je vágní a subjektivní. Otevírá prostor pro volný výklad a libovůli. A pokud už je území zatížené hlukem, může se argumentovat tím, že další zdroj hluku vlastně nic zásadního nemění. Obyvatelé území se tak mohou dozvědět, že jejich právo na ochranu zdraví ustupuje tomu, co je pro investora ekonomicky nebo techicky dosažitelné.
Je velmi pozoruhodné, že vládní zmocněnec Filip Turek, který slyší údajný hluk větrných turbín, ale neslyší problém novely, která oslabuje ochranu lidí před skutečným hlukem.
A k tomu přidejme další překotné změny na poslední chvíli. Například jako vyhrazené stavby se mohou posuzovat i vysoce citlivá zařízení typu spaloven nebezpečného odpadu. A předkladatelem tohoto pozměňovacího návrhu je náhodou opět tentýž nosič vody a snaživý pečovatel o bezohledné byznysové zájmy, který se omylem vloudil jako zmocněnec na Ministerstvo životního prostředí. Filip Turek. Je jasné, kam tato novela míří. K oslabení místní kontroly i tam, kde by měla být účast obcí, odborníků a veřejnosti naopak silnější.
K ochraně vybraných zájmů. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Tento zákon není zákonem pro dostupné bydlení, není zákonem pro obce, není zákonem pro drobné stavebníky, není zákonem pro lidi, kteří chtějí žít v bezpečném, zdravém a předvídatelném prostředí. Je to zákon pro velké investory. Omezí práva veřejnosti, zvýší korupční riziko, oslabí ochranu přírody a kvalitu života, vezme kompetence odborným orgánům, umožní rychlejší kácení stromů, ohrozí vlastnická práva lidí v území a predátorskému developmentu dá do ruky další nástroj.
Tento stavební zákon se psal jako developerský manuál. Je neopravitelný a proto ho nepodpořím. Děkuji vám za pozornost.
Mgr. Gabriela Svárovská, Ph.D. SZ poslankyně Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky
Psali jsme: Začaly prázdniny, ČT nasazuje reprízy. Kanál archiv, naprosto trapné, nechápe režisér Žáček
Máte plán na 5 procent na obranu? Ano nebo ne? Redaktorka Řezníčková opět v akci Koalice chce zrušit promlčecí dobu u vražd Ruský cíl: Celý Donbas. A Putin pro to prý udělá cokoliv