V posledních dnech se premiér Andrej Babiš (ANO 2011) vyjadřoval k situaci v novinářské obci a upozornil, že novináři by neměli být považováni za nedotknutelnou skupinu. Poukázal na to, že žurnalisté dlouhodobě útočí na politiky různými formami dezinformací a manipulace, aniž by byli postihováni za svá často kontroverzní tvrzení. V jeho očích je žádost o ochranu novinářské nezávislosti v situaci, kdy sama média provádějí zjevné útoky na politiky, absurdní.
Babiš vyslovil názor, že mediální narativy jsou často zaujaté a snaží se rozdělit veřejnost tím, jak titulky upravují nebo jak interpretují výrok politiků. Argumentuje tím, že stejným způsobem jako politici musí nést odpovědnost za své činy i žurnalisté – lidé mají právo kritizovat jejich práci.
Zajímavým příkladem toho má být obsah článků zaměřených na debaty kolem změn jednacího řádu vlády. Některé médiální platformy jako Seznam zprávy a Novinky podle Babiše šířily poplašné zprávy o potenciálním ohrožení demokratických principů s důrazem na autoritářství vlády. Uvedené informace označil za nepravdivé a dodal, že po takových případech nikdy nedošlo k nápravnému kroku ani ke zpětnému přehodnocení ze strany těchto médií.
Pokud vezmeme v úvahu kritiku vůči němu osobně od některých redakcí, Babiš uvádí jasný paradox – zatímco on je terčem mnoha útoků ze strany novinářů bez skrupulí ve volbě slov či argumentace fakticita jejich výroků bývá opomenu zhlédnuta. Vymezuje se i proti mylným představám o tom, kdo vlastně vykonává nezávislou žurnalistiku.
Premiér zároveň klade otázky týkající se spravedlnosti: Jak moc je legitimní pro novináře napadat politické figury? Odpověď podle něj naznačuje vzájemnou interakci mezi těmito dvěma světy – politickou sférou a mediálním prostorem; oba okruhy by měly být analyzovány bez protěžování jednoho nad druhým.
Na závěr lze říct, že Andrej Babiš hodlá pokračovat skupování konkrétních dokladů o zkreslení informací coby součást své obranné strategie vůči zahraničním i domácím útokům na svou osobu nebo politiku jeho vlády. V tomto směru platí nutnost veřejné kontroly nejen pro politiky ale také pro ty redaktory a vydavatele obsahu mediální scény.