V případu, kdy byla Viktorka svěřena do péče rodiny, ve které byla následně zavražděna otcem, vyvstává otázka odpovědnosti a selhání institucí. JUDr. Hana Kordová Marvanová (BPP) se vydala na cestu zkoumání nejen rozhodnutí soudkyně, ale i postojů zúčastněných. Přestože ministr spravedlnosti přiznal závažné chyby v tomto rozhodnutí, dětský ombudsman setrval ve svém názoru a shledal v ničem nepořádek.
Ombudsmanovo vyjádření je obtížné pochopit a mnozí se domnívají, že hadí mlčení ohledně konkrétního závěru podkopává důvěru veřejnosti v ochranu dětí. V případech jako je tento by měl být větší prostor pro transparentnost; případ Viktorky by měl sloužit jako varování pro všechny instituce zajišťující ochranu dětí před nebezpečnými rodinami.
Dále se v diskusi objevuje nutnost změn v systému péče o ohrožené děti. Legislativa i praxe často pokulhávají za potřebami situací jako je tato tragédie. Lidé žádají revizi stávajících pravidel a postupů tak, aby ke stejným nebo podobným událostem nedocházelo v budoucnu.
Mnohé organizace zastupující práva dětí vyzývají k urgentnímu jednání ze strany státních institucí i odborníků na ochranu dětí. Tato situace ukazuje jasnou potřebu přehodnotit jak politiku humanitární pomoci, tak činnost sociálních pracovníků podél celého procesu umístění dítěte do náhradní péče.
Pokud se nezmění způsob posuzování situací rodin s problémovou historií nebo nevhodnými podmínkami pro vzorový život dětí nastavujících vzorce chování traumatizovaného jednotlivce, nelze očekávat klidný spánek ani nadcházející generace budou mít větší šance na bezpečné vyrůstání.
Na konci diskuze o incidentu by měla zaznít myšlenka odpovědnosti jednotlivců: kdo nese důsledky těchto fatálních rozhodnutí? Odpovědné orgány mají povinnost zapojit širokou veřejnost i odbornou komunitu takovým způsobem, který již nebude koukat stranou od evidentních chyb vpřed do budoucna s altruistickým cílem světa bez násilí na dětech.