Na pozvání Oleny Kondratiuk, místopředsedkyně ukrajinského parlamentu, jsem měla možnost navštívit Ukrajinu. Cítím jako svou povinnost podpořit zemi, která nyní čelí válečnému konfliktu a brání nejen své území, ale také bezpečnost ostatních evropských států. Můj pobyt na Ukrajině nebyl projevem hrdinství; byla to příležitost vidět na vlastní oči život lidí uprostřed války a zjistit, jakým způsobem může Česká republika či já sama pomoci.
Během mé návštěvy jsme se s Olenou Kondratiuk zaměřily na projekt Bring Kids Back, jehož cílem je vyhledávat a repatriovat děti unesené Ruskem a poskytnout jim psychologickou pomoc. Tato důležitá iniciativa si zaslouží větší pozornost v českém veřejném diskurzu i v našem Parlamentu. Záchrana ukrajinských dětí by měla být prioritou pro všechny.
Ukrajina má co nabídnout svými zkušenostmi v oblasti ochrany dětí, které mohou sloužit jako inspirace pro nás v Česku. S bývalým dětským ombudsmanem Mykolou Kulebou jsem diskutovala o terapiích traumatizovaných dětí a ohromila mě pokročilost péče o ně ve specializovaných centrech. Tato péče je však produktem kruté reality – mnohé ukrainké děti zažívají rusifikaci od roku 2014.
Jsem také přítomna bezpečnostní konference v Kyjevě, kde chci ještě podrobněji rozvést některé myšlenky. Nicméně už teď je jasné: Ukrajina patří do Evropy. A její obyvatelé si uvědomují nezbytnosti pro integraci do Evropské unie jak z hlediska obrany tak i politické stability.
Všichni toužíme po míru, ale nesmíme přitom zapomínat na utrpení dětí a nevinných civilistů jen kvůli ambicím Vladimíra Putina obnovit ruský imperialismus. Takové jednání nelze považovat za vlastenectví; spíše jde o popření základních lidských práv.
Chtěla bych apelovat na naše politiky i veřejnost: pomozme dětem trpícím konflikty! Je nutné jednat takovým způsobem, abychom zajistili spravedlnost a ochranu všem těm nejzranitelnějším ve společnosti – nejen doma u nás, ale i daleko za našimi hranicemi.