Zdeněk Baxa, poslanec za ODS, kritizoval přístup ministra kultury Oty Klempíře v jeho projevu, ve kterém zdůraznil potřebu dialogu a upozornil na to, že aktuální praxe spíše připomíná monolog. Baxa se netajil svými pochybnostmi o hodnotách a politické odvaze strany Motoristé. Předvolební sliby této strany, podle něj, ustoupily do pozadí v okamžiku, kdy začalo rozdělování vládních křesel. Místo slíbeného dohledu nad správou veřejných financí považuje situaci za alarmující.
Baxa ostře odmítl nařčení ministra z údajného neetického jednání během svého působení na Ministerstvu kultury a vyzval klempírův kabinet k tomu, aby předložili jakékoliv relevantní důkazy. Zdůraznil význam pečlivé práce úředníků pro rozhodovací procesy ministerstva a varoval před zneužíváním sněmovního prostoru pro obvinění bez opory v realitě. Pojmenoval situaci jako nevhodnou pro diskusi o kultuře.
Ministr Klempíř byl také obviněn z přílišné politizace kulturních otázek v kontrastu s jeho proklamacemi o nezávislosti. Baxa upozornil na rozpor mezi ministerskými výzvami k zachování volnosti uměleckého vyjádření a postupy vedoucími ke kontrole obsahu podporovaných projektů ze strany státu. Místo podněcování tvůrčí svobody se prý ministr snaží ovlivnit rozhodnutí dotačních komisí.
Ostrou kritikou sklidil i návrh nové Státní kulturní politiky vlády na roky 2026 až 2029. Baxa popsal její vznik jako izolovaný od skutečné odborné diskuse s profesními asociacemi a kulturním sektorem obecně; podle něj byl tento proces za zavřenými dveřmi vedeni pouze úzkým politickým okruhem ministerstva bez zapojení širší veřejnosti.
Bývalý ministr zdůraznil rovněž význam komunikace s dostupnými odbornými znalostmi při formulaci koncepčních dokumentů ovlivňujících celé odvětví kultury v republice. Je přesvědčen, že otevřený dialog je klíčem k efektivním změnám místo jednostranných rozhodnutí nesouladných s potřebami umělců i širší společnosti.
Celkově by měl přístup Ministerstva kultury směřovat k větší transparentnosti a spolupráci napříč různými sektory české kultury takovým způsobem, který by lépe reflektoval potřeby občanů i tvůrcům samotným – tedy směrem od monologu naznačeného Baxovým komentářem zpět k dialogu zakotvenému ve zdravých základech demokratického procesu rozhodování.Baxa (ODS) ve svém vystoupení kritizoval přístup současného ministra kultury, který podle něj nezapojil do diskuse všechny zúčastněné strany a nahradil dialog monologem. To, jak ministerstvo funguje a jak je komunikováno s aktéry kulturního prostředí, považuje za nedostatečné. Během jeho působení na Ministerstvu kultury byly debaty přímé a konstruktivní, což nyní chybí.
Problematické je také to, že se ministr hrdě vyjadřuje o investičních projektech jako jsou rekonstrukce Invalidovny či Nové scény Národního divadla. Tyto zahrnují realizace, které byly plánovány a financovány předchozími vládami. Baxa zdůrazňuje skutečnost, že by si ministr neměl přisvojovat zásluhy za iniciativy sahající daleko do minulosti svého mandátu.
Stejný princip platí pro českou účast na prestižním Frankfurtském knižním veletrhu. Tento projekt byl rovněž připraven Baksým během jeho ministerského působení a financování bylo zajištěno v rámci spolupráce s tehdejším ministrem Stanjurou. Upozorňuje také na paradoxní situaci: zatímco se oslňuje úspěchem veletrhu, dochází ke škrtům v dotačních programech pro literaturu.
Baxa kritizoval i snahu o podporu regionálních kulturních institucí a obavy ministra ohledně situace Jihočeského divadla ve světle propouštění pracovníků v tomto sektoru. Přestože měl mít rozpočet ministerstva na profesionální divadla přes tři sta milionů korun nevhodné srovnání k předchozím letům ukazuje snížení podpory až o čtvrtinu.
Další důležitá oblast – památková péče – byla taktéž zmíněna jako problémová. Ministr podle Baxy vzdal boj za zachování silných nástrojů ochrany kulturních památek vůbec, což může vést k jejich oslabenému postavení vůči veřejným zájmům při stavebních řízeních.
Baxa však dodává pozitivní poznámku ohledně navýšení rozpočtu Ministerstva kultury pro rok 2027; to považuje za krok správným směrem byl považován bez ohledu na konkrétní politiku ministra.
Zcela zásadním problémem je ale útok na nezávislost médií veřejné služby; diskutované zrušení poplatků zasahuje do jejich finanční autonomie a tím poškozuje kvalitní informační prostředí v zemi.Baxa z ODS kritizuje současnou vládu za to, že se místo dialogu uchýlila k monologu. Tato výtka směřuje především k otázkám kolem financování veřejnoprávních médií v České republice, konkrétně České televize a Českého rozhlasu. Baxa varuje, že jejich napojení na státní rozpočet představuje zásadní hrozbu pro kulturní sektor a celou společnost. Podle něj jde o krok, který by zvýšil závislost těchto médií na politické moci, což není žádná reforma, ale počátek pokusu o jejich ovládnutí.
Dále se Baxa zaměřil na drastické snížení finančních prostředků pro veřejnoprávní média. Tato změna by měla za následek ztrátu více než miliardy korun pro Českou televizi a stovky milionů korun pro Český rozhlas. Tak výrazné škrtání by mohlo mít katastrofální důsledky právě v době rostoucích provozních nákladů a krátce po schválení návrhu na zvýšení koncesionářských poplatků, které měly zajistit kvalitní služby obou institucí.
Podle něj je třeba brát v úvahu vážné dopady tohoto krokování na českou kulturu jako celek. Baxa zdůrazňuje roli České televize jako hlavního koproducenta domácí filmové produkce; snížení financování jí znemožní investice do nových projektů jako jsou hrané filmy nebo dokumentární pořady. Takový zásah by přitom přímo ohrozil kvalitní audiovizuální tvorbu v zemi.
Kromě filmové produkce poukazuje i na důležitost podpory hudby ze strany Českého rozhlasu. Zmínil například Symfonický orchestr Českého rozhlasu, který nedávno zahájil svou 100. sezonu ve velmi nepříznivém kontextu možného úpadku financování jeho činnosti. Tento orchestr patří k těm nejlepším v Evropě a jeho existence je klíčová nejen pro českou hudební scénu.
Další aspekty zahrnují podporu divadelních inscenací a literární adaptace od médií veřejné služby. Ta pečují o historické audiovizuální dědictví a tvoří obsah, který komerční trh nemůže nabídnout z ekonomických důvodů; tímto způsobem činí českou kulturu dostupnější široké veřejnosti.
Na závěr zdůrazňuje Baxa nezbytnost odborné diskuse o budoucnosti kultury s ohledem na současně navrhované reformy státní politiky vůči těmto institucím a vyzývá ostatní poslance ke kolektivním krokům proti vládním rozhodnutím ohrožujícím stabilitu mediálních služeb veřejnosti. Považuje totiž současný stav za natolik závažný problém, že si zaslouží silnou reakci ze strany opozice i dalších zainteresovaných částí společnosti.Martin Baxa, poslanec za ODS, v nedávném vystoupení kritizoval přístup některých svých kolegů k dialogu v politickém diskurzu. Podle něj se mnozí místo vedení otevřeného rozhovoru uchylují k monologům, což může mít negativní dopad na konstruktivní debatu a řešení problémů ve společnosti. Tento postoj ilustruje potřebu transparentní a respektující komunikace mezi politiky a jejich voliči.
V rámci jeho prohlášení také zdůraznil důležitost zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů. V dnešní době je podle Baxova názoru zásadní, aby politici naslouchali hlasu občanů a brali v úvahu jejich názory při tvorbě legislativy. Takový přístup může utvářet důvěru mezi volenými zástupci a občanskou společností.
Dále poukázal na to, že uzavření se před kritickou zpětnou vazbou vede ke stagnaci polického vývoje. Je nezbytné otevřít prostor pro diskuzi o klíčových tématech a iniciativách, které by měly reflektovat aktuální potřeby lidí. Dialog má moc inspirovat nové myšlenky a inovativní řešení jak na národní úrovni, tak i místně.
Baxa rovněž argumentoval tím, že bez odpovědného dialogu riskujeme odcizení politiky od reality každodenního života občanů. Politici musí čelit realitě s empatií; pouze tak lze vybudovat stabilnější základ pro budoucnost země. Jak ukazují současné výzvy nejen české politiky ale i evropské scény jako celku, kvalitní diskuze se stává stále důležitější.
Je také zásadní nevytvářet umělé propasti mezi různými stranami či skupinami obyvatelstva – spíše bychom měli hledat společná jmenovatele vycházející z různorodosti názorů každý den objevovaných ve veřejné sféře. Respektování rozdílů může vést k obohacující spolupráci namísto konfliktu.
Na závěr Baxa nabádal všechny účastníky politického procesu k návratu k dialogu jako klíčové součásti demokratické kultury v České republice. Jen prostřednictvím vzájemného naslouchání si můžeme zajistit prosperitu této země i pro budoucí generace.