Miroslav Kalousek, poslanec za TOP 09, septá na důvody, proč by měli lidé věřit vládním politikům, kteří slíbili dodržet fiskálně-strukturální plán. Tento plán stanovil cíl snížit schodek veřejných rozpočtů na úroveň 2,8 % HDP do roku 2027. Aktuální návrh státního rozpočtu však naznačuje deficit ve výši 3,5 % HDP. Tímto způsobem vláda porušila svůj vlastní závazek hned v prvním roce navýšením dluhu o zhruba 70 miliard korun.
Kalousek zdůrazňuje paradoxní situaci, kdy se vládní představitelé tváří jako uražení z nedůvěry občanů. Když si ale uvědomíme fakty o neplnění republikánských slibů a termínového plánu financí už v samém počátku jejich působení, je otázka důvěry naprosto validní. Očekáváme vysvětlení ohledně opatření a kroků k nápravě situace, které by dosavadní poněkud chaotickou politiku oddlužení objasnily.
Vzhledem k tomu, že současná vláda hned na začátku neplnila svůj fiskální závazek a porušovala ho bez výrazné sebereflexe nebo jasného plánu do budoucna, vzbuzuje to pochybnosti o jejich schopnostech vést změny ve státní ekonomice správným směrem. Kalousek tedy klade důraz na to, že jestliže nebyly učiněny konkrétní kroky k dosažení deklarovaných cílů ani po uplynutí několika měsíců od nastolení vládního programu, je postoj veřejnosti více než opodstatněný.
Dalším kritickým bodem jeho prohlášení je absence transparentního komunikace ze strany vládních činitelů ohledně budoucích kroků ke snížení deficitu rozpočtu a řízení veřejného zadlužení. Každý podstatný plán či strategii měly být prezentovány s průhledností takovou měrou jako samotné cíle závazků.
S touto nejistotou pak občané přicházejí i o víru v efektivitu opatření zaměřených na hospodářský růst a stabilizaci státních financí vůbec. Zatímco vláda zesiluje očekávání levicové politiky nabídky sociálních programů bez dostatečného zabezpečení svých příjmových zdrojů vzrůstajícími daněmi nebo regulacemi trhu práce tak prohlubuje propast mezi nimi samými a obyčejnými lidmi.
Zkrátka otázka “Proč bychom jim měli věřit?” není jen prázdná floskule; odráží hluboce zakořeněnou nedúvěru vůči těmto prakticky akumulujícím fatálním deficitům v době vysokých očekávání voličské základny vůči odhodlání stávající politické reprezentace k transparentním řešením pro blaho celého státu.