Jana Berkovcová, poslankyně za ANO, označuje dvoukolejné financování školství jako nepromyšlený šlendrián. Tato situace přináší vážné výzvy pro vzdělávací systém, jak tímto způsobem vláda de facto přenáší zodpovědnost na obce a kraje bez minimalizace podpory a jasnosti v oblasti poskytovaných prostředků. Odborníci varují před negativními dopady na stabilitu škol a na pracovní podmínky nepedagogických zaměstnanců, které se nyní ocitají v nejistotě ohledně svého budoucího platu.
Vláda se rozhodla převést odpovědnost za financování nepedagogického personálu jim pod zřizovatele. Tento krok však sklidil silný odpor ze strany starostů a hejtmanů, kteří tvrdí, že nemají dostatečné informace o tom, jakým způsobem bude nové systémové uspořádání fungovat. Svaz měst a obcí i Sdružení místních samospráv vydaly odmítavé stanovisko k návrhu. Novinkou jsou také protesty školských odborů.
Kritika postupu vlády spočívá nejen v nedostatku informací pro zřizovatele škol, ale i v tom, že chybějí důkladné analýzy potenciálních dopadů navržených změn. Podle Berkovcové je namísto konzultací s dotčenými subjekty realizováno jen schvalování zákonodárných přílepků bez řádného projednání problematiky.
Nepedagogičtí pracovníci jsou klíčovou součástí vzdělávacího procesu jako administrativní síly nebo kuchaři ve školních jídelnách. V současnosti jich téměř 70 000 nemá jasno ohledně své finanční stability po plánovaných změnách od září.
K situaci ve školství navíc přichází další problém ze strany Ministerstva zdravotnictví spolu s Ministerstvem školství zavedením nového vyhlášky týkající se zdravého stravování dětí ve škole. Tato vyhláška byla tvořena bez dostatečné komunikace se zástupci všech zainteresovaných stran a je testována pouze na omezeném vzorku institucí s negativními výsledky – vzrůstající odpadovostí pokrmů mezi strávníky.
Bez adekvátního šetření skutečných potřeb jednotlivých jídelních zařízení vláda prosazuje řešení neohrabaným způsobem – ignoruje například personální možnosti či výbavu stávajících kuchyněk při implementaci nového režimu vaření jídla do učebního plánu pro děti. Existují obavy o možné postupné rušení stávající struktury školního stravování ve prospěch komerčního dodávání potravin gastro společnostmi.
Berkovcová uzavírá tímto praktickým palcem vzhledem k vážným úskalím spojeným s nehotovým plánováním budoucnosti našich škol a životních podmínek pracovníků: “Navrhuji tedy začlenit diskusi ohledně financování nepedagogických pracovníků do hlavního bodu dnešní schůze.”