Čunek (KDU-ČSL) vyjádřil názor, že pokud dojde k agresi, útočník si počká na naši debatu o tom, jak je každý občan schopen a ochoten přispět k obraně a bezpečnosti státu. Tento postoj kritizuje a zdůrazňuje, že zatímco jiné země jako Litva, Lotyšsko či Švédsko se vrací k povinné vojenské službě, v České republice se stále diskutuje o teoretických možnostech zapojení občanů do obranných aktivit.
Podle Čunka by bylo lepší činit konkrétní rozhodnutí namísto slibování pohodlí obyvatelům. Místo toho, aby stát zaváděl nutné kroky pro zajištění bezpečnosti, politici často voličům ukazují perspektivu bez starostí a přenášejí odpovědnost na instituce. Tato pasivní politika podle něj není cestou vpřed.
Hanba nebo smích ze strany jiných zemí k Evropě narůstá právě v kontextu této nečinnosti. Politika zaměřená na preferenční hlasy před efektivním řešením problémů může vést ke ztrátě důvěry ve veřejné instituce i vládnoucí strany.
Jedná se rovněž o zásadní otázku z hlediska obranných schopností národa. Pokud Česká republika nechce být v budoucnu snadným cílem pro agresory kvůli nedostatečné připravenosti svých obyvatel hájit svou vlast, musí začít jednat nyní. Opatření musejí být vyvinuta takovým způsobem, který posílí ochotu jednotlivců angažovat se v oblasti obrany státu.
Čunek poukazuje na to, že systém by měl motivovat mladou generaci k převzetí odpovědnosti za vlastní bezpečnost i bezpečnost celé společnosti. Vytvoření kultury solidarity a ochrany je klíčové pro budoucnost země čelící potenciálním hrozbám nejen ze strany tradičních rivalů.
Z pohledu KDU-ČSL to znamená podporu rozvoje hodnot spojených s komunitou a spoluprací za účelem posilování národní identity i společenského vědomí mezi lidmi přímo souvisejících s obrannými mechanismy státu. Společnost potřebuje nalézt nový směr ve vzdelání ohledně své role v obraně suverenity při současných geopolitických nesnázích.