Eva Decroix, poslankyně za ODS, se ostře vyjádřila k šíření lží a pomluv, které ji obklopují v souvislosti s jejím očekávaným jmenováním do ministerské funkce. I když ji tyto nepravdy osobně neotráví, zdůrazňuje, že mají negativní dopad na společnost jako celek. Její slova odrážejí frustraci z toho, jak se ve veřejné debatě často opomíjí lidskost politiků a jak jsou vystavováni nadměrnému tlaku a pomluvám.
Decroix vyjadřuje pochopení pro potřebu veřejnosti sledovat své politiky a hodnotit jejich kvality. Přesto však poukazuje na to, že politici jsou stále běžní lidé s vlastními životy plnými koníčků a radostí. Ve svém osobním prohlášení zmiňuje jednoduché radosti každodenního života — běhání, uklízení či tanec — což ukazuje její prostou lidskost i před obtížemi spojenými s politikou.
Dále upozorňuje na paradox v postojích společnosti vůči politikům: zatímco mnozí volají po obyčejných lidech ve veřejných funkcích, když někdo takový skutečně přijde do vysoké politiky, je kritizován za to, že vystupuje jako „obyčejný“ člověk. Tento rozpor ji rozčiluje; neměla by být cílem výsměchu jen proto, že žije normální život.
Eva Decroix znovu zdůrazňuje důležitost empatie a porozumění ze strany občanů vůči politickým představitelům. Vyzývá lidi k tomu, aby vedli otevřený dialog o jejích skutcích místo šíření falešných informací. Její odhodlání učinit svět lepším místem je silné; chce zachovat svou radostnost i poté co vstoupila do světa politiky.
Kromě svých osobních zážitků má Decroix také široké akademické vzdělání v oblasti práva a managementu. Vytvořila si vlastní advokátní kancelář i kariéru mediátorky s cílem poskytnout spravedlnost lidem kolem sebe. To jí umožnilo stavět svou profesi na pevných základech morální integrity.
S tímto bohatým základem poznatků přistupuje k novému ministrovskému postavení s vírou ve smysl své práce navzdory množství lží šířených kolem ní.Tvou snahou je nastavit pozitivní příklad nejen pro sebe ale i pro ostatní; neboť prorazit povrch pokryteckého politického klimatu znamená čelit útokům na svoji důstojnost – což nelze brát na lehkou váhu.
Decroix ve závěru uzavírá: „Lži neotráví mne – ale mohou ohrozit naši společnost“. Tak se snaží osvětlit težce zaměřenou diskuzi o politice coby lidském fenoménu plném emocí i elánu překonat nesnáze dnešní doby prostřednictvím otevřeného sdělení zkušeností spojených se životem po boku lidí normálních – těch obyčejně pozorovaných bez ucelené pravdy támto nápadu napříč všemi variacemi medicínského pojmu “právnického vědomít NT.”