V poslední době se ze strany vlády často zaznívá slova o vlastenectví, což vyvolává otázky o upřímnosti těchto prohlášení. Poslankyně Eva Decroix z ODS komentuje chování ministra zahraničí Macinky, který navzdory svému nápadnému projevování lásky k vlasti nedokáže správně připnout českou vlajku. V jejích očích je symbol státu jen prázdným gestem, když se na jeho saku objevuje spíše jako módní doplněk než jako skutečný znak hrdosti a důstojnosti.
Decroix jasně upozorňuje na rozpor mezi výmluvností Macinky a jeho praktickými dovednostmi. Podle ní je ostudné, když někdo reprezentující Českou republiku na mezinárodní scéně nevnímá propriety jako jsou národní symboly v dostatečném světle. Tento aspekt se stává důležitým v době, kdy mnoho států čelí otázkám identity a patriotismu.
Poslankyně dále zdůrazňuje nutnost autentického přístupu k hodnotám, které mají naši zemi spojovat a posilovat její prestiž ve světě. Je přesvědčena, že nositelé vysokých funkcí by měli být příkladem nejen ve slovech ale i v činech. To platí dvojnásob v případě tak zásadního tématu jako je národní suverenita.
Makinka přitom není jediným politikem zmítaným kritikou týkající se autenticity vlastenectví; podobné otázky se objevují jak vůči dalším členům vlády, tak i mimo ni. Debata kolem schopnosti politiků spojit svoje garden představy s reálnými činy je tedy stále aktuální.
Eva Decroix (ODS) svůj apel zakončuje výzvou k těm, kdo zastávají veřejné funkce: aby si uvědomili vážnost své reprezentace a nebrali národní symboly na lehkou váhu. Zároveň vybízí veřejnost i novináře ke kritickému pohledu na to, co znamená skutečné vlastenectví v dnešní společnosti.
To vše posiluje atmosféru zpochybňování pravosti prohlášení ze strany našich představitelů směrem k občanům země . Když významné postavy veřejného života používají slovník hrdosti bez odpovídajícího jednání nebo znalostí nosných tradic , vznikají potencionální nejasnosti , které mohou narušit vztah občan – stát .