S Václavem Klausem, kterého politicky považuji za protivníka, jsem měl mnoho neshod. Přesto ho ale považuji za významnou postavu naší politiky. Má úroveň, styl a zručnost, které bych označil jako prvotřídní. Stejným způsobem bych mohl hovořit i o Miloši Zemanovi – oba patří do “1. ligy” našich politiků. Mám zkušenosti z prezidentských voleb v letech 2003 a 2008, což mě vedlo k tomu stát se příznivcem přímé volby prezidenta.
Václav Klaus byl jako prezident republiky aktivním komunikátorem s hejtmany i opozičními lídry v období od roku 2008 do 2013. Jeho schopnost vést dialog s představiteli různých politických stran mi imponovala a ukazuje jeho uznávanou politickou kulturu. Těším se na jeho novou knihu, ve které má reflektovat osmdesáté výročí konce druhé světové války.
Nedávno jsem se také dozvěděl o autogramiádě této knihy v Brně, kde moderuje můj bývalý kolega Zdeněk Koudelka, což mě velmi zaujalo. Bude to skvělá příležitost nejen k osobnímu setkání s Václavem Klausem, ale také diskusi o důležitých historických událostech i současném dění.
Myslím si, že je potřeba mít otevřenou mysl ke všem názorům a myšlenkám bez ohledu na politické rozdíly. Skutečné vedení vyžaduje schopnost naslouchat rozmanitým názorům a umět najít společnou řeč s těmi, kteří mají jiný pohled na věc.
S přístupem Václava Klause k dialogu by se mohli inspirovat dnešní politici při jednáních o důležitých zákonech či projednávání krizových situací v české společnosti. Otázky týkající se míru či strukturálních změn jsou témata vyžadující otevřenou debatu napříč spektrum našich reprezentantů.
Závěrem chci podtrhnout hodnotu jednotlivých osobností našeho veřejného života – byť jsme si mnohdy vzdáleni svými názory nebo způsobem myšlení; je důležité umět diskutovat a respektovat práci těchto lidí pro naši společnost jako celek.