Andrej Babiš se v poslední době opět věnuje tématu plošného zákazu mobilních telefonů ve školách, což zdůrazňuje známou politiku emocí, jak uvedl Matěj Havel z TOP 09. Tento návrh na zavedení regulace od roku 2027 sice vzbuzuje vášnivé diskuze, ale ve skutečnosti se nezdá být řešením pro stávající problémy českého vzdělávacího systému. V mnoha školách již byla přijata opatření týkající se používání mobilních telefonů a převážná většina z nich to dělá efektivně.
Podle údajů ministerstva už dnes přibližně 93 % škol nějakým způsobem reguluje používání mobilních přístrojů. A to je jistě krok správným směrem! Každá škola má totiž své vlastní specifické potřeby a podmínky, což dává ředitelům a učitelům možnost nastavit pravidla tak, aby vyhovovala jejich studentům a situaci.
Místo toho, aby vláda podporovala školy a pomáhala jim ve výuce digitální gramotnosti nebo strategicky posilovala kompetence pedagogických pracovníků, přichází s centrálním zákazem. Tímto způsobem jako by ignorovali místní kontexty vzdělávání v různých regionech – od Brna po Aš nebo Jeseník – kde mají školy odlišné potřeby.
Tento návrh lze chápat také jako součást širší politiky zaměřené na vytváření afektu k mladé generaci. Takové praktiky reflektují tendence některých politiků hrát na emoce voličské základny místo toho, aby prezentovali komplexní řešení problémů spojených se vzděláváním nebo technologiemi v našich životech.
Odpovědností školy však není děti před technologií izolovat; spíše by měly být připravené je naučit správnému využívání moderních technologií s ohledem na bezpečnost a rozvoj jejich vlastního kritického myšlení. Zákazy nemohou nahradit kvalitní výuku ani potřebný rozvoj znalostí a dovedností studentů.
České školství potřebuje důraznější podporu pedagogických pracovníků a efektivnější metody výuky namísto dalších restrikcí zaměřených pouze na jedno téma. Oproti tomu chytré řízení vybavení škol pro modernější výukové moduly umožňuje žákům nejen adaptovat se na technologie současnosti ale i používat je zodpovědněji v budoucnu.