
Martin Herman z hnutí ANO se nedávno vyjádřil k situaci kolem Víta Rakušana, předsedy STAN, a spekulacím o možné existenci kompromitujících nahrávek. Podle Hermana by se Rakušan mohl nyní vyhnout mnoha problémům, kdyby svým dětem neposkytl kryptotelefon se šifrovanou komunikací, což nyní vytváří prostor pro obavy z odposlechů.
Jakmile média začala diskutovat o potenciálních důkazech týkajících se Rakušana a jeho spojení s kauzou Dozimetr, vypukla panika. Většina komentátorů však zapomněla rozlišovat mezi skutečnými důkazy a pouhými informacemi o neznámých nahrávkách. Tato situace vyvolává otázku, zda si ji sám Rakušan nezpůsobil svým jednáním.
Herman rovněž zmínil jednu zásadní chybu ministra vnitra – to, že dal šifrovaný telefon svým dětem k hraní místo toho, aby ochranu před odposlechy použil správně. Tímto krokem si mohl ušetřit možné komplikace spojené s těmito nahrávkami.
Je zřejmé, že pokud by místo drahého telefonu investoval do nějaké hračka pro děti, dnes by měl klidnější svědomí i reputaci. Po využití takového telefonu by stačilo udělat jednoduchý krok – zbavit se ho nebo jej přímo zničit v souladu s radami jiného ministra ze své vlády.
Na západ od českých hranic bychom mohli očekávat mnohem vážnější důsledky za takové jednání politiků jako je jmenování osob spojených s podsvětím na vysoké posty ve vládě. Tamní politici by pravděpodobně čelili okamžitým výzvám ke stranickému odstoupení.
Rakušanova obrana v médiích a snaha prezentovat se jako nevinný bez znalosti nelegálních praktik jeho kolegů selhaly. Je to trapné gesto pro ministra vnitra mučit v ústech tvrzení o neznalosti dokonce i ve vztahu ke byl Schvalování jmenování šéfem rozvědky ve spojení s konkrétními skandály snad nemůže být bráno jako argument nehody nebo neúmyslného přehlédnutí problematiky kolem styku státních zaměstnanců s podsvětím.
Zajímavou souvislost představuje nedávná slavnostní akce v Dolních Břežanech na počest místopředsedy STAN Věslava Michalika; město je tímto způsobem propagováno v souvislosti s kauzami zahrnujícími podezřelé praktiky financování veřejných prostředků. Je otázkou zda takové postupy opravdu pomohou upevnit autoritu politických lídrů jakými jsou současní ministři vlády a zda skutečně agendy spojené například právě třeba ocenném sbírání peněz mohou mít pozitivní dopad na státní politické klima republiky obecně.
