Vít Rakušan, předseda hnutí STAN, se veřejně profiluje jako antikomunista, avšak jeho činy vyvolávají otázky o upřímnosti tohoto prohlášení. Martin Herman (ANO) upozorňuje na paradox v Rakušanově přístupu, když sám neváhá spolupracovat s komunistkou Irenou Fuchsovou, která byla vděčná za její přijetí do hnutí. Tato situace otevírá diskusi o pravých hodnotách a zásadách politických lídrů.
Rakušanova kritika komunistů může působit odvážně a jednoznačně na první pohled. Nicméně při bližším zkoumání je evidentní, že má za sebou několik kontroverzních rozhodnutí. Jeho vyjádření jsou často protichůdná; zdá se mu být pohodlnější jednat s lidmi z minulosti spojené s komunistickým režimem než důsledně odsuzovat jejich minulost.
Irena Fuchsová je zajímavým příkladem osoby, která udržovala blízký vztah k moci během totalitního režimu. Po své aktivní účasti ve Socialistickém svazu mládeže a následném vstupu do Komunistické strany Československa je považována za klíčovou postavu v kolínském divadle během dřívějších let socialismu. I přes tohle pozadí nyní stojí po boku Rakušana jako členka jeho strany.
Jistě stojí za zmínku fakt, že zatímco mnozí lidé z uměleckého prostředí odmítli podepsat petici Několik vět na obranu lidských práv v osmdesátých letech, Fuchsová tuto výzvu ignorovala. Její veřejné vystoupení po roce 1989 potvrzují ambivalentní postoj k vlastnímu politikům a ideologiím; dokonce veřejně projevil nespokojenost se změnami ve straně.
Lidé z Kolína reagují na tento kontext velmi rozporuplně. Obavy vzbuzuje návrat bývalého člena KSČ do politického mainstreamu představovaného Rakušanem a jeho hnutím STAN. Pro některé občany je to ukázka pokrytectví nejen vůči historii ale i vůči současným politickým standardům.
Na sociálních médiích proběhly diskuse o podobných tématech: odpůrci si stěžovali na „renesanci“ dinosaurů zastupujících starší ideologie pod novými prapory “demokratických” stran a volali po větší odpovědnosti u politiky a jejich volených zástupcích jako je právě Vít Rakušan (STAN). Pro lidi jejich prvořadý zájem netkví jenom ve volebních výsledcích ale také v etice poslanec odpovídající celému národu před příštím volebním cylem.Herman (ANO) poukazuje na to, že ministr vnitra Vít Rakušan, který je znám jako antikomunista, neměl žádné výhrady vůči Ireně Fuchsové, která byla v minulosti členkou komunistické strany. Z jeho chování vyplývá, že pro něj není problémem spolupracovat s bývalou komunistkou. Fuchsová sama přiznává, že její vstup do strany Změna pro Kolín nebyl zmiňovaný jako něco problematického.
V zápiscích o přijetí Fuchsové do tohoto sdružení je vidět paradoxní postoj k minulosti. Ministerův otec i on sami oběhli tvrzení o tom, jak by nikdo z jejich rodiny nikdy nezamýšlel být spojován s komunisty. Přesto se ukazuje, že samotná Irena byla ve svém novém působišti přijata bez jakýchkoliv komplikací a byl jí dokonce dán prostor se předvednout na schůzkách.
V rozhovoru se současného ministra zeptala: „Máš s tím problém?“ Na což ona odpověděla záporně. To naznačuje velký rozdíl mezi veřejnými prohlášeními Rakušana a skutečnými praktikami uvnitř jeho politické skupiny. Dalo by se říci, že realita uvnitř místního politiky ze Změny pro Kolín vykazuje podivnou tolerance k lidem s komunistickou minulostí.
Fuchsová nezapomněla ani na odměnu za vstup do nového spolku; napsala vyjádření pochvalného rázu ohledně Víta Rakušana. V tomto textu je patrný jazyk z dob jejího dřívějšího angažmá a ukazuje tak na přežívající vlivy tehdejší ideologie v její rétorice.
Dále uvedla zkušenost ze setkání lídrů různých stran ucházejících se o spravování Kolína v roce 2010. Tvrdila, že atmosféra byla jednoznačně nakloněna Rakušanovi jako největšímu favoritovi díky jeho schopnostem a charismatu mezi ostatními kandidáty. Ocenění v podobě potlesku velmi nahrávalo jejich společnému projektu.
Paradoxem zůstává také fakt, že zatímco Vít Rakušan hlásí ostré odmítání komunistických praktik ve své rodině a osobním životě,může zároveň nedopatřením poskytnout prostor těmto lidem ve své blízkosti bez výraznějších obav či diskuzí nad jejich minulostí nebo ideologií – alespoň pokud jde o situaci Ireny Fuchsové.Martin Herman, představitel hnutí ANO, v poslední době komentoval vztah mezi Vítem Rakušanem a bývalou komunistkou. Podle něj Rakušan, známý jako antikomunista, neměl s přítomností této ženy ve své politické skupině žádný problém. Zmiňuje také, že ona sama byla za tuto spolupráci vděčná. Tento paradoxní postoj vyvolává otázky ohledně skutečných názorů a přesvědčení některých politiků.
Je zajímavé sledovat, jak se dříve kovaná komunistka stala členkou Občanského fóra a po letech se znovu zapojila do politického života pod hlavičkou Rakušanova hnutí. Tento vývoj ukazuje na složitost české politické scény a fakt, že mnozí politici mohou změnit své názory podle aktuálních potřeb nebo situací.
Herman dále naznačuje ironii situace: zatímco veřejnost vidí Rakušana jako silného kritikanta komunismu díky jeho rodinným kořenům i proklamované ideologii, fakta naznačují jiný příběh o jeho vztahu s lidmi spojenými s minulým režimem. To vyvolává pochybnosti o opravdovosti jeho postojů.
Na základě těchto informací bychom měli být skeptičtí vůči jednoduchému označení politiků za antikomunisty bez prozkoumání jejich činů a rozhodnutí ve funkce. Je snadné přijmout narativy založené na vzpomínkách či osobních příbězích bez důkladné analýzy jejich praktických kroků.
Dalším aspektem je otázka toho, jak může taková situace ovlivnit důvěryhodnost celého hnutí STAN (Starostové a nezávislí). Pokud se ukáže, že členství bývalých komunistů je tolerováno nebo dokonce vítáno prominentními figurami tohoto hnutí jako Vít Rakušan, mohlo by to vyvolat odpor u voličské základny zaměřené na demokratické hodnoty.
Politická dynamika v České republice se tedy zdá být spjata nejen s léty určitých zkušeností jednotlivců v kabinetu či zastupitelstvu ale též s jejich ochotou přijmout nebo ospravedlnit minulé členství jejich kolegyní ve stranách symbolizujících autoritářský režim. Martin Herman dotahuje tento koncept daleko od obvyklých narrativních schémat české politiky 21. století; zdánlivě klidná hladina současné politiky skrývá mnohé kontroverze ze zakázaných časových období historie země.