V souvislosti se snahou vlády o reformu poradních orgánů se na politické scéně objevují názory, které tvrdí, že aktivisté z neziskových organizací, kteří byli prezentováni jako „odborníci“, bojkotují tyto změny. Tato situace vyvolala značný rozruch a kritiku směrem k premiérovi Andreji Babišovi a jeho týmu.
Premiér Babiš se rozhodl vyčistit struktury svého úřadu od zástupců politicky zaměřených neziskovek, které často vystupovaly proti vládním politikám. Tyto organizace byly v některých případech obsazeny lidmi s protivládními názory a nevykonávaly své úkoly v souladu s představami kabinetu. Nová koncepce vedení má za cíl zabezpečit efektivnější fungování státní správy.
Jakmile však premiér naznačil možnost reorganizace těchto orgánů, nastal téměř okamžitý odpor ze strany jejich členů. Zashli od protestů po mediální agitaci s cílem ochránit své pozice a udržet vliv na rozhodovací procesy ve státě. Na pozadí se objevil narativ, podle něhož by tyto reformy mohly mít škodlivý dopad na lidská práva.
Otázka vlivu plánovaných změn na ochranu práv občanů však vzbuzuje pochybnosti. Podle právníka Roberta Kotziana by takový zásah neměl žádné negativní následky pro lidská práva; dokonce doporučuje zrušení zmíněných poradců bez náhrady a návrat k demokraticky voleným zastupitelům jako přirozenému způsobu zastupování zájmů občanů.
Kotzian dále zdůrazňuje absurditu situace, kdy by se vláda měla ptát sama sebe prostřednictvím těchto poradních orgánů na reformy týkající se jejich vlastního postavení. Tento pohled naznačuje, že je namístě obnovit důvěru ve funkce volených představitelů místo nevolené vrstvy poradců.
Odborník rovněž podotýká, že hysterie okolo této situace je spíše produktem obav ztráty moci ze strany dotčených neziskovek než realitou ohrožení práv jednotlivcům či skupinám obyvatelstva. Jak uvedl Kotzian: „Vyjednávat v takové atmosféře není smysluplné“, což naznačuje potřebu systémové změny bez jakéhokoli vnucování kompromisního řešení dotčeným aktérům tohoto procesu.V poslední době se ve Strakově akademii objevily protesty ze strany aktivistů, kteří se na veřejnosti prezentují jako odborníci. Tito zástupci neziskových organizací vyjadřují nesouhlas s plánovanými změnami ve vládních politikách a snaží se působit jako nestranné autority. Nicméně, jak bylo poznamenáno, tito takzvaní odborníci si mnohdy neuvědomují, že zastávají politické názory bývalé koalice a nejsou ochotni akceptovat jiné pohledy, což vyvolává mezi lidmi rozpor.
Média často vystupují na obranu těchto aktivistů tím, že je označují za experty. Příklady zahrnují titulky žurnalistických článků zdůrazňující frustraci skupin během jednání s premiérem Andrejem Babišem. Srovnávají situaci k tomu, jakoby byla opět prostor pro dialog – jako by aktivisté snad očekávali nějakou formu ultimáta od vlády v reakci na jejich stížnosti.
Podle některých pozorovatelů je to zpravidla vyzkoušená metoda politických neziskovek používat svou expertizu k přetváření obrazu o sobě samých. Robert Kotzian mluví o tom, jak je obtížnější zpochybnit „odborník“, než politiky či politické aktivisty. Tímto způsobem tak novináři bez většího kritického pohledu nechávají vyniknout názorům těchto nevolených zástupců.
Pokus někdejších zástupců politických neziskovek jednat s vládními představiteli ale skončil neúspěchem. Zdroje ukazují na to, že někteří účastníci schůzky už předem věděli o svém úmyslu jednání opustit bez dohody a svoje vystoupení pečlivě naplánovali.
Mezi odcházejícími byli například Jana Michailidu a Matěj Hollan; oba mají kontroverzní pozadí spojené s levicovou politikou či aktivitami proti tradičním hodnotám. Michailidu byla dříve členkou Pirátské strany a její political orientation mnozí považovali za extrémně levicovou; Hollan má notoricky známý status díky své angažovanosti v otázkách moravské identity.
Zda tento trend přetrvá nebo zda vznikne snaha o reálnější dialog ze strany neziskových skupin i nové vlády bude teprve jasné. Současná dynamika však naznačuje silný odpor vůči jakýmkoliv zásahům do zavedeného pořádku pand psalali buď ekologicky orientovaných ideologií nebo liberálních doktrín – což podtrhuje rozpory mezi různými segmenty společnosti ohledně směřování českého státu ve 21 století.Nedávné události naznačují, že proti plánovaným změnám na Úřadu vlády České republiky v Strakově akademii se zvedá křik. Aktivisté, kteří jsou veřejně prezentováni jako „odborníci“, projevují svou nespokojenost a chování, které se jeví jako orchestrální. Podle informací z důvěryhodných zdrojů byli tito aktivisté již předem domluvení opustit jednání s vládními představiteli. Tímto krokem zamýšleli podpořit narativ o neochotě vlády jednat konstruktivně.
Na samotném jednání nezazněla žádná negativita ze strany vládních činitelů; schůzka byla svolána s cílem otevřené diskuse o plánovaných reformách. Nicméně sami aktivisté si tímto aktem uzavřeli cestu k případné dohodě, což opět ukazuje jejich skutečné cíle – totiž nepodporovat jakékoli změny navržené koalicí.
Premiér měl možnost vidět typ lidí, s nimiž se v rámci této situace musí vyrovnávat. Potvrzuje se tak názor, že tito progresivističtí aktivisté nemají co pohledávat na Úřadu vlády a je načase je odtud odsunout. Jejich strategie očividně spočívá v sabotování snah vlády provést potřebné reformy.
Další informace odhalily problémy spojené s financováním různých extrémistických neziskových organizací v Německu. Tyto organizace by mohly mít potenciální dopad i na českou politickou scénu díky rozsáhlým sítím podpory a financování. Obavy jsou oprávněné – pokud by tento trend pokračoval, mohl by destabilizovat občanskou společnost nejen u nás, ale i napříč Evropskou unií.
Zajímavý rys tohoto dění je i to, že mnohé tyto neziskové organizace měly svými aktivitami usnadnit posilování občanské společnosti na evropské úrovni a již nyní existuje návrh pro další investice do těchto struktur ve výši 220 miliard korun.
Dohady kolem těchto akcí ukazují komplexnost souvislostí mezi vládními rozhodnutími a reakcemi veřejnosti či nevládního sektoru. Premiéři mají mezinárodní kontext často složitější než dříve; tlak ze strany evropských institucí může mít dalekosáhlé důsledky nejen pro českou politiku ale také pro vztahy uvnitř země samotné.
Vzhledem k současnému vyhrocenému klimatu bude zajímavé sledovat další kroky nejen ze strany aktivistů vydávaných za „odborníky“, ale především reakce vládních představitelů při pokusu prosadit své plány bez dalších zásahů těchto skupin.