Danuše Nerudová mě stále více překvapuje, a bohužel většinou negativně. Hrazdil (PRO) upozorňuje, že její nedávná prohlášení o obavách z pokut a zastavení financování kvůli zrušení televizních poplatků vytvářejí falešné paniky v české společnosti. Tato slova vyvolávají otázky o tom, zda Nerudová skutečně myslí svá tvrzení vážně nebo zda se jedná pouze o politické divadlo.
Nerudová se rozhodla oslovit Evropskou komisi s cílem prosadit své stanovisko ohledně televizních poplatků. Namísto toho, aby hledala řešení problémů domácích občanů, volí žaloby proti vlastnímu státu. Přístup k této problematice by měl být mnohem jednodušší; ti, kteří chtějí platit za televizi a využívat její služby, by měli mít možnost to udělat. Naopak lidé bez zájmu o televizní vysílání by neměli být nuceni platit poplatky.
V dnešní době existuje spousta alternativních platformových služeb jako Netflix nebo HBO, které uživateli poskytují svobodu volby bez donucení k placení. Je absurdní očekávat od občanů povinné platby za služby, které nevyužívají – to přece není forma ochrany demokracie ani rozumný ekonomický model.
Je důležité si uvědomit skutečnost: v evropských státech existují různé způsoby financování veřejných médií – některé země spoléhají na poplatky, jiné na daně nebo přímé dotace ze státního rozpočtu. A co je zajímavé? Nikde jinde při těchto variantách nedochází k sankcím ze strany Bruselu.
Celý návrh Danuše Nerudové tedy působí spíš jako politická hra než reálný problémový nástroj či obava o budoucnost oblasti médií v Česku. Je alarmující vidět někoho určeného jako zástupce země v EU vybíhajícího žalovat svou vlast místo toho, aby se snažil najít efektivní řešení situace.
Osobně považuji povinné placení poplatků za přežitou praxi a podporuji ideu svobodné volby individuálního financování mediálních služeb podle vlastních preferencí každého jednotlivce. Strach a hrozby zaslané do Brusele situaci nezmění; lidem je třeba nabídnout možnosti místo nátlaku na dodržování zastaralých pravidel.