Hřib (Piráti) v rámci svého vystoupení upozornil, že zatímco Polsko se vyhýbá nadměrnému zadlužení, česká vláda se podle něj chystá razit jiný přístup, a to skutečně problematický. V první řadě zdůraznil, že normální či rozumné je vyhýbat se dluhům. Půjčování peněz za účelem investic do bydlení může mít opodstatnění, ale brát si úvěry na pokrytí běžných výdajů je zcela nepřípustné. Tato situace představuje klíčový problém současného hospodaření českého státu.
V úvodu svého projevu Hřib také kritizoval proces legislativních změn v rámci vládního návrhu. Tento návrh byl původně předložen ve standardní formě, avšak jeho konečné znění se výrazně odchylovalo od toho původního a obsahovalo elementy překračující rámec evropských pravidel. Hřib poukázal na to, jakým způsobem vláda mění pravidla „za pochodu“ a tím narušuje proces tvorby efektivní legislativy.
Následně zmínil příklad samospráv jako model odpovědného hospodaření a podotkl, že většina z nich sílí bez zadlužování. Historicky vzniklé dluhy jsou spíše ojedinělou záležitostí a mnohé obce dokážou vytvářet přebytky díky realistickým odhadům danových příjmů a konzervativnímu plánování rozpočtu. Například Praha každoročně hospodaří s přebytkem právě proto, že neplánuje deficit bez konkrétního důvodu nebo projektového záměru.
Podle Hřiba by státní správa měla vzít inspiraci ze správy samospráv s cílem nezadlužovat budoucí generace takovým způsobem jako nynější vládní garnitura. Politika ministerstev by měla být koncipována takovým způsobem, aby stát mohl plnit své závazky i za dlouhou dobu dopředu.
Ve svém projevu prohlásil důležité stanovisko k senátní novele zákona o rozpočtové odpovědnosti 90: plánu na udržení státu finančně zdravého nejen po jedno volební období ale i po dekádách či stoletích dopředu. Výslovně uvedl svůj souhlas s návrhem senátu jako krok k nápravě existujícího legislativního paskvilu vytvořeného vládou.
Závěr pak shrnul tímto způsobem: hlavním cílem je nevybočit ze standardu rozpočtové odpovědnosti ani kvůli krátkodobým politickým cílům; pro budoucnost našeho státu musí platit přísnější pravidla než ta domluvená mezi stranami ve sněmovně dnes ve prospěch občanů České republiky.Hřib (Piráti) se vyjádřil k situaci ohledně veřejných financí a vzrosteho dluhu v České republice, porovnávaje to s Polskem, které údajně hospodaří lépe. Podle Hříba peníze v Polsku nejsou “projedány”, zatímco česká vláda naproti tomu nese hlavní odpovědnost za zadlužování země. Kritizoval vládní sliby týkající se ekonomiky, označující je za prázdné a iluzorní.
Dále Hřib upozornil na pokračující trend vysokého zadlužení. Vláda se podle něj snaží skrývat neúspěchy pomocí kreativního účetnictví a optimistických veřejných prezentací. Konstatoval, že přestože vládní představitelé často zmiňují nízký veřejný dluh ve srovnání s jinými zeměmi EU, toto číslo reflektuje historické úspěchy předchozích vládních opatření spíše než aktuální správu rozpočtu.
Podle analýzy Centra veřejných financí Univerzity Karlovy došlo od roku 2019 k nárůstu českého veřejného zadlužení vůči HDP o téměř 30 %. Aktuálním poměrem více než 44 % patří Česká republika mezi země s nejvyšším růstem dluhového poměru v Evropské unii v posledních letech. Hřib zdůraznil varovný trend zhoršující kvalitu hospodaření státu.
Představitel Pirátské strany kritizoval vládní koalici za to, že si sama tleská i přesto, že ekonomické ukazatele nevypadají příliš pozitivně. I když schodek může být akceptovatelný při určitých externích stresových faktorech či investicích do budoucna, Česká republika podle něho není momentálně ve stavu krize; stabilita ekonomiky je zachována.
Za současného stavu však národní dluh stále roste bez jasného důvodu pro toto zvýšení. Při uvážení celkových ukazatelů výkonu české ekonomiky bringe otázku značné nezodpovědnosti ze strany současné vlády Světla názorem Hříba naznačuje neutuchající problém ve směru státní politiky a hospodaření.
Závěrem jeho proklamace zaznělo jasné varování: nynější směr může vést k fiskální destabilizaci země a neudržitelnému množství státního dluhu v budoucnosti.Tento vývoj považuje mnozí odborníci—včetně těch ze zmínřeného Centra—za vážnou hrozbu pro stabilitu české ekonomiky i ochranu zájmů občanů.Celková situace tedy nabadá nejenom ke kritice aktuální správy rozpočtu ale i k aktivním reformám na poli financování státu.Hřib (Piráti) v nedávném projevu varoval před nebezpečím, že Polsko své finanční prostředky nezaplýtvá, zatímco Česká republika tuto tendenci pozoruje. Podle něj má stát strukturální deficit, který se pohybuje kolem 185 miliard korun, což představuje více než dvě procenta HDP. Tento problém spočívá v tom, že rozpočet státu je nastaven tak, aby příjmy nedokázaly pokrýt výdaje na běžné provozy jako mzdy nebo byrokracii a zároveň trpí neefektivním využíváním zdrojů.
Hřib dále upozornil na to, že vláda se spoléhá na růst ekonomiky s myšlenkou, že z dluhů vyrosteme. Taková tvrzení však podle něj nejsou podložena realitou. Ekonomické analýzy ukazují jasně na nemožnost vyřešit strukturální deficit pouze prostřednictvím růstu GDP; k tomu je nutná zásadní změna ve způsobu správy veřejných financí.
Pokud vláda bude pokračovat ve vytváření nových dluhů vedoucích ke stejnému trendu strukturalismu bez jakékoliv reformy systému nákladového hospodaření a daňových úlevách, situace se jenom zhorší. Rychlý ekonimický růst nijak nezmění faktickou bilanci státního zadlužení – když ilegálně narůstající náklady překročí rychlost příjmů ze zákona daní.
Finanční trhy velmi citlivě reagují na nedostatečné řízení veřejných financí a pokud investoři začnou mít obavy o výhled státních závazků státu vůči svým věřitelům – jak už dnes vidíme – budou požadovat vyšší úrokové míry u státních obligací. To samozřejmě znamená nárůst nákladů pro stát při splácení jeho dluhů.
S ohledem na současnost je jeden z největších problémů efektivita řízení peněz v rozpočtu; vláda se musí vyrovnat s rostoucím dluhem i s nabalujícími se úroky převyšujícími 110 miliard korun ročně do roku 2026 jen pro obsluhu veřejného zadlužení. Tato částka odpovídá 1,3 procenta českého HDP a znamenala by vysoké výdaje do jiných oblastí jako například potenciální budování dopravní infrastruktury či financování ministerstev.
Aby si lidé lépe představili toto číslo: 110 miliard korun by mohlo pokrýt roční rozpočet Ministerstva vnitra či hlavu Hlavního města Prahy nebo umožnit postavení stovek kilometrů dálnic po celé republice. Zdá se tedy jasné vybavit systém potřebnými reformami k dosažení vyrovnanějšího hospodaření bez odkladu – jinak hrozí další potápění do spirály zadlužení jak Hřib (Piráti) varuje.Hřib (Piráti): Polsko ty peníze neprojídá. My ano. Tento vzkaz reflektuje obavy z toho, jak český stát hospodaří s veřejnými financemi. Zatímco se řeší různé projekty jako modernizace školství či výstavba dostupného bydlení pro mladé rodiny, skutečnost je taková, že místo jejich realizace stát prostředky převádí na úroky ze státního dluhu. Tato situace naznačuje klesající schopnost státu investovat do budoucnosti a zlepšovat standardy života svých občanů.
V současné době Česká republika splácí státní dluhopisy vydané mezi lety 2015 až 2018. V té době si stát půjčoval za velmi nízké úrokové sazby, avšak nyní čelíme úplně jinému trhu, kde jsou úrokové náklady mnohem vyšší. Při splatnosti těchto starších dluhopisů se ukazuje, že na zaplacení nemáme dostatečné rezervy a musíme vydávat nové cenné papíry za aktuální sazby. Finanční trhy jsou nekompromisní a očekávají daleko vyšší úroky než před deseti lety.
Jak se ukazuje, Česká republika potřebuje radikálně inovovat způsob svého financování v čase přicházejících splatností státních závazků. Peníze dnes nestoja méně než 5%, což znamená výrazný nárůst nákladů spojených s obsluhou státního dluhu ve srovnání s dřívějšími léty,. Takový vzrůst zadlužení ohrožuje schopnost státu financovat další důležité projekty a služby pro obyvatele.
Na rozdíl od zemí eurozóny nemůže ČR tolerovat vysoké zadlužení bez následků. Česko je stále považováno za rozvíjející se trh a investoři preferují stabilnější měny jako euro nebo dolar během krizových období, což nás nutí nabízet atraktivnější úroky než země eurozóny jako Německo nebo Francie jen proto, abychom nalákali kupce našich dluhopisů.
Pokud by ČR přistoupila na používání eura alespoň v podobném režimu jakým to dělá Dánsko – tedy stabilně ve směnném kurzu – mohlo by to pomoci snížení nákladů nejen u státních obligací ale i hypotékách pro obyvatelstvo během těžkých ekonomických časů.
Je klopotné sledovat vysoké dluženosti dalších zemí regionu jako Maďarsko či Rumunsko; často končí s nezodpovědným fiskálním hospodařením vedoucím k destabilizaci ekonomik v celém regionu a riskujeme stejný osud při ignoraci této zásadní problematiky domácích ekonomik. Tedy prioritou vlády by mělo být odpovědné řízení rozpočtu místo nereálných slibů o levných hypotékách bez řešení základních strukturálních problémů našeho hospodaření.Hřib (Piráti) uvedl, že Polsko si s penězi zachází zodpovědně, zatímco Česká republika se nachází v opačné situaci a skutečně „ty peníze projídá“. Tento výrok vyjadřuje obavy ohledně české ekonomiky, která čelí narůstajícím dluhům a nezodpovědnému nakládání s veřejnými financemi. Hřib upozornil na vysoké úroky, za které si Česká republika půjčuje, což může vést k dalšímu prohlubování zadlužení.
Hlavním problémem je podle něj nesprávné nakládání s deficitem. Zatímco Polsko vykazuje nadprůměrné schodky přes pět procent HDP, český deficit byl do nedávna přibližně poloviční. Polské finance jsou stabilní díky inteligentním investicím do rozvoje infrastruktury a produktivity. Polské veřejné investice překračují 5,8 procenta HDP a zahrnují velké projekty zaměřené na modernizaci země.
Polská vláda také významně investuje do obrany a energetické bezpečnosti. Například více než čtyři procenta HDP směřují na budování moderní armády a obnovitelné zdroje energie — což česká vláda opomíjí. Místo skutečných investic ovšem náš stát preferuje nepromyšlené daňové úpravy jako reakci na rostoucí výdaje.
Zatímco Poláci své půjčky využívají k rozvoji aktivních projektů generujících zisk, Česká republika často utrácí za běžnou spotřebu či krytí provozních nákladů státu bez vytváření reálných hodnot. Hřib varoval před tímto způsobem jednání jako před cestou k celkové insolvenci domácností.
Jako Piráti máme jasný plán pro řešení těchto finančních potíží státu bez drastických škrtů nebo zvyšování daní pro občany. Zdůraznili jsme potřebu modernizace státní správy prostřednictvím digitalizace a zvýšení efektivity výkonu veřejných služeb místo neustálého navyšování administrativního aparátu.
Je proto zásadní chápat rozdíl mezi odpovědným zadlužením pro kvalitní projekty a nepříčetným hospodařením se státními financemi chybějícími ve slibovaných službách obyvatelstvu. Budoucnost české ekonomiky závisí právě na schopnosti správně strukturovat dluhy takovým způsobem, aby měly dlouhodobý pozitivní dopad nejen na státní rozpočet ale i život obyčejných lidí v České republice.Hřib (Piráti) v nedávném projevu zdůraznil, že Polsko si s veřejnými financemi zachází obezřetně a neplýtvá penězi, zatímco česká vláda pod taktovkou svoje události a způsob výdajů bohužel ukazuje opačný trend. V kontextu současné situace je jasné, že klíčové problémy s rozpočtem se nedají vyřešit pouhým rušením služebních zákonů. Správnější přístup by spočíval v redukci nepodstatných agend a zaměstnávání kvalifikovaných odborníků.
Na Ministerstvu životního prostředí došlo k odchodu odborníka s diplomem z Oxfordu na vlastní žádost Hřiba, aby místo něj bylo přijato osobu bez potřebného vzdělání pro danou pozici. Tato změna by měla být znepokojivá zejména pro ministerstvo financí zdravé koalice. Takovéto rozhodnutí může mít závažné dopady na to, jak jsou veřejné finance spravovány.
Efektivita státní správy je nástrojem k dosažení miliardových úspor. Pro správnou funkčnost státu je ovšem důležité všechny reformy zavádět rozumně a systematicky, nikoliv chaoticky měnit legislativu bez hlubšího zamyšlení nad důsledky těchto kroků.
Zásadním problémem Hřib vidí také snahy o zrušení nominačního zákona. Ten má za cíl zajistit kvalitu posuzování uchazečů o různá místa ve státních institucích. Pokud budou úředníci dosazováni bez odpovídající metodiky na základě politických praktik nebo klientelismu, mohou české podniky utrpět špatným hospodařením stejně jako v případě České aerolinie (ČSA).
Podle Hřiba leží budoucnost veřejných financí a efektivity státu ve datově řízené politice orientované na inovace s vysokou přidanou hodnotou a digitální transformaci služeb pro občany. Jakmile dosáhneme této úrovně efektivity, budeme moci snížit strukturální deficity aktuálně odhadované na 185 miliard korun.
Nynější návrh vlády upravit dluhovou brzdu má podle něj zásadní nedostatky tím, že uvolňuje restrikce týkající se zadlužení státu v zájmu předvolebních dárečků pro voliče. Tento přístup hrozí destabilizací nejen ratingu České republiky ale i celého finančního sektoru země mohla generovat vážná rizika spojená s nezodpovědným hospodařením příštích vládních týmů po volbách do Poslanecké sněmovny.
Senát jak učinil správně zasáhl svými pozměňovacími návrhy takovým způsobem aby byla zachována kritéria rozpočtové odpovědnosti schopná bránit manipulacím při výpočtech strukturálního salda a aby stále platila jasná pravidla určující stabilitu celého hospodářství země také navzdory možným populistickým tlakům ze strany některých politiků současného vedení vlády.Zdeněk Hřib, poslanec za Piráty, upozornil na skutečnost, že Polsko správně neplytvá veřejnými prostředky, zatímco Česká republika se nachází v opačném postavení. V rámci diskuse o státním rozpočtu vyjádřil znepokojení nad přístupem vlády a hovořil o očekávaném růstu nákladů spojených s obsluhou státního dluhu. Ve svém výkladu zdůraznil, že snaha skrýt tuto zátěž je nejen neefektivní, ale také zbavuje důvěry zahraničních investorů.
Hřib rovněž zmínil přítomnost pana ministra Havlíčka a jeho historické selhání při řízení firem směřujících k insolvenci. Tímto narážel na riziko, které může vzniknout při špatném hospodaření státu pod vedením takovýchto osobností. Varoval před tímto trendem a označil ho za nepřípustný pro budoucnost České republiky.
Představitel Pirátů uznal nedostatky senátní verze rozpočtového návrhu a připustil možné výhrady od kolegů opozice. Přesto však považoval tento návrh za lepší variantu ve srovnání s původním hazardním schválením ve Sněmovně. Hřib byl přesvědčený o potřebě odpovědného přístupu ke státním financím pro ochranu budoucností země.
Vyzdvihl potřebu odhodit politickou pýchu vládní koalice a uznat kvality senátního návrhu jako užitečné opravy chyb týmu v dolní komoře. Vyzval ostatní poslance k podpoře této verze zákona o rozpočtové odpovědnosti i přes její nedokonalosti s cílem chránit zájmy českého státu.
Hřib apeloval na kolegy ve vládních lavicích, aby si uvědomili důležitost strategického plánování státních příjmů a výdajů namísto zaměřování se pouze na pozitivní prezentaci čísel před volbami. Jeho závěr byl jednoznačný: je nutné převzít odpovědnost za budoucí dluhy místních generací.
Celkově jeho poselství směřovalo k větší transparentnosti ve veřejných financích a k nutnosti provést reformy k zamezení dalších finančních problémů v budoucnu. Zdeněk Hřib chtěl zdůraznit důležitost kolektivního úsilí pro ochranu stability České republiky před potenciálními krizemi spojenými s nezodpovědným nakládáním s veřejnými penězi.Hřib (Piráti) vyslovil názor, že Polsko správně nakládá s finančními prostředky a neztrácí je na zbytečné výdaje. Naproti tomu zdůrazňuje, že my v České republice se často snažíme přistupovat k dotacím a rozpočtovým otázkám neefektivně, což může vést k rozporům a nepříjemnostem v hospodaření. Podle Hřiba je potřeba více se zaměřit na to, jak spravujeme veřejné finance.
Ve svém výrazném prohlášení Hřib upozorňuje na důsledky přílišných výdajů státního rozpočtu. Věří, že jedním z klíčových aspektů zdravé ekonomiky je efektivní využívání peněz daňových poplatníků. Podle něj Polsko investuje do projektů, které mají dlouhodobý přínos pro jeho občany, což by mělo být i naším cílem.
Hřib dále konstatuje, že česká politika by měla přijmout udržitelné přístupy ve všech oblastech veřejných financí. Jedině tak můžeme zajistit stabilitu a prosperitu budoucích generací. Dobrým příkladem toho jsou opatření realizovaná ve státech jako Polsko nebo Baltické země.
Dalším bodem diskuse byl způsob řízení eurofondů v České republice. Hřib varuje před plýtváním s těmito prostředky a apeluje na transparentnost při jejich využívání. Poukazuje také na riziko korupce v projektech financovaných z evropských dotací.Oproti tomu Polsko podle něho tyto peníze lépe strukturuje a dokáže prioritizovat důležité oblasti.
V rámci této debaty Hřib zmínil i nutnost reformy jednotlivých institucí zabývajících se čerpáním evropských fondů. Upozornil na to, že výběr projektů musí být pečlivější a odrážet skutečné potřeby obyvatelstva.Potenciál těchto investic by měl být naplňován efektivněji.
Na závěr zduraznil fakt, že pokud si máme udržet konkurenceschopnou pozici v EU jako ČR, musíme být schopni se učit od vzorových států oblasti hospodaření s veřejnými prostředky.Jen tak můžeme zajistit nejen rozvoj současnosti ale i udržitelnost pro budoucnost našich občanů.