V současné době se situace v České republice stává stále více znepokojivou, a jak upozorňuje Lenka Ingrová z KSČM, selhání současné vlády jsou přetvářena na pozitivní příběhy, které nemají s realitou nic společného. Ve snaze vyhnout se kritice politici slibují občanům incidenty jako spravedlivé ceny energií, potravin a léčiv. Místo toho však místo konstruktivní debaty vidíme pouze manipulaci s veřejným míněním a jednostranné reklamy bez skutečného obsahu.
V posledních týdnech se kampaň nejenže nezměnila k lepšímu, ale začíná být stále více agresivní a politická korektnost je ignorována. Lidé volící opoziční strany jsou neúprosně označováni jako “zrádci”, což svědčí o nezdravém klimatu v politice. Tento způsob boje o voliče představuje spíše hrozbu než skutečné ideové soupeření. Tyto praktiky zahrnují i odkazování na „demokratické hodnoty“, což je paradox samo o sobě.
Podle Ingrové vláda jasně ukazuje své priority: miliardy pro vojenský rozpočet na nákup stíhaček F-35 versus nedostatek financí pro základní služby jako zdravotnictví nebo školství. Stát investuje značné sumy do zbrojení bez ohledu na naléhavě potřebnou pomoc zdravotníkům či učitelům. Je alarmující vidět takovou disproporci ve výdajích státu, zatímco občané trpí žádostí o základní služby.
Zatímco vláda nadále směřuje ke zvýšení výdajů na armádu, mladí lidé čelí vážným problémům v životě i ve společnosti. Nárůst kriminality mezi mládeží spolu s rostoucím počtem sebevražd přináší zoufalství do jejich rodin a komunit. Psychologická podpora pro děti není dostupná a odborníků v oboru psychiatriče chybí víc než kdy jindy—vláda se zdá být lhostejná vůči těmto otázkám.
Pokud jde o korupci v rámci českého politického systému, kauza Dezimetr ukazuje opakující se vzorce klientelismu u různých stran . Tento skandál ukazuje nedostatky současných institucí při řešení korupčních praktik napříč celým spektrem politiky; reakce vládních představitelů zůstávají jen vágně zaměřené naznačují spíš snahu zamést problémy pod koberec než jednat transparentně.
RostoucÍ frustrace veřejnosti nad změny s nízkou účinností může mít za následek větší zájem občanů o aktivismus i volební účast příštích let . Společnost by si měla uvědomit potřebu nejen pasivního sledování dějinných událostí , ale také angažované účasti při ovlivňování svého okolního světa—politika má totiž dopad na každodenný život lidí tak jako nikdy předtím .Ingrová (KSČM) tvrdí, že situace, kdy se selhání prezentují v pozitivním světle, je už dlouho běžným zjevem v české politice. Podle ní vládní strany často zakrývají skutečné problémy a přetrvávající korupci tím, že občanům vnucují iluze o úspěšném boji proti nezákonnému jednání. Místo toho aby se reálně zabývaly zdroji problémů a jejich vyřešením, pokračují ve starých praktikách s novými tvářemi.
Zmiňuje také případ s Bitcoinem pod vedením ODS. Ministerstvo financí se totiž zapletlo do spekulací s kryptoměnou ve chvíli, kdy lidé čelili narůstajícím životním nákladům jako jsou nájmy a potraviny. Zatímco stát současně apeloval na občany k šetření a odříkání si některých výdajů, jeho vlastním finančním operacím hrozily značné ztráty čítající miliony korun. Tato událost dokládá odtržení vládních činovníků od reality obyčejných lidí.
Takové představy o vládnutí nejsou ničím novým a vedou k obavám voličů z nastávajících voleb. Úsporná opatření vlády vůči lidem nemohou zastřít její nekompetentnost a selhání v péči o občany. Je nezbytné vyjádřit nespokojenost hlasováním proti systému pětikoalice.
Levicoví voliči mají dnes dostatek důvodů nesouhlasit s politikou vlády, která se zaměřila především na zvýšení investic do zbrojního průmyslu namísto pomoci těm nejzranitelnějším ve společnosti. Druhou stranou mince je rostoucí sociální nerovnost – zatímco chudí trpí stále více nedostatkem finančních prostředků na základní potřeby jako bydlení či kvalitní potraviny, bohatší vrstvy profitují ze stávajícího systému.
Navíc hodnota spravedlivého odměňování za práci naléhavě volá po reformě – každý člověk by měl mít možnost slušně uživit rodinu bez pocitu permanentního strachu ze zadlužení nebo exekucí. Zdravotní péče i vzdělávání by měly být dostupné pro všechny bez ohledu na majetkové poměry; to je kladeno mezi priority levicové politiky vedené Ingovou.
Situace okolo bydlení zasluhuje zvláštní pozornost; dostupné bydlení není luxus ale základní právo každého člověka. Stát musí aktivně bojovat proti spekulacím v oblasti realit a zajistit dostatečnou nabídku obytných prostor pro širokou veřejnost bez ohledu na socio-ekonomické statusy jednotlivců.
Končící období vládnutí současného režimu tedy dává příležitost právu občanů vzít situaci do vlastních rukou – prioritizovat důležité otázky místo neefektivního plýtvání zdroji nebo utváření prázdných slibů do budoucna na videích či kampaních před volbami.