Jaroš (SPD) se v komentáři zamýšlí nad nedávnými vojenskými akcemi proti Íránu a pokrývá otázku, kdo byl prvotním iniciátorem těchto útoků – bývalý prezident Donald Trump či izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Dne 13. června Izrael zahájil bombardování íránských jaderných zařízení, což vyvolalo spekulace o tom, že Spojené státy mohly mít podporu této akce v plánu již dlouho předtím.
Zajímavé je načasování útoků na Írán a pozadí diplomatických jednání. Tři dny před leteckými údery Trump oznámil dvoutýdenní lhůtu pro jednání o íránském jaderném programu. Avšak situace se rázem změnila a Američané zasáhli ještě ve stejném týdnu po začátku izraelských operací. Tento postup vzbuzuje otázky ohledně plánovanosti amerického zapojení do konfliktu.
Objevil se názor, že za těmito vojenskými akcemi může být záměr revize zahraničněpolitické strategie obou států podobně jako v době Suezské krize z padesátých let, kdy se Západ snažil obnovit kontrolu nad strategickým Suezským průplavem prostřednictvím tajného spojenectví s Izraelem. V kontextu dnešní situace bychom mohli sledovat paralelu k tehdejším událostem.
Politická atmosféra v Izraeli hraje také významnou roli ve vysvětlení této vojenské eskalace. Před zahájením útoků Kneset odmítl rozpuštění vlády vedené Netanjahuem, jehož popularita byla kvůli korupčním skandálům na nízké úrovni již před začátkem konfliktu s Hamásem.
Mnozí pozorovatelé uvažují o možném strategickém cíli izraelské vlády — tedy snaze zvýšit svou politickou autoritu tím, že by vystoupili jako obránci globálního míru a současně čelili svojí domácí politické krizi skrze vojenskou intervenci proti Teheránu. Netanjahu dokonce naznačil možné odstranění íránského režimu jako součást svého plánu.
I když by odchod od teokratického režimu mohl znít lákavě pro některé pozorovatele, historie ukazuje, že intervence cizích zemí nemusí přinést stabilitu ani zlepšení situace obyčejných lidí na dlouhou dobu – jak ukazují zkušenosti z Iráku nebo Afghánistánu po západních zásazích do jejich politiky.
Názory na to, zda měly být akce naměřeny proti íránské jaderné infrastruktuře považovány za správné rozhodnutí nebo nikoli jsou nejednoznačné; někteří tvrdí, že nedošlo k dostatečným důkazům o vývoji jaderných zbraní ze strany Íránu a jiní upozorňují na rizika spojená s rostoucím množstvím obohaceného uranu bez platné dohody pro jeho monitorování mezinárodními institucemi.