Jiří Kobza ve svém komentáři varuje, že nacismus se v Evropské unii pomalu rozmáhá, a to s významnou politickou i finanční podporou. Ke znepokojivým událostem v historii Ukrajiny, které zahrnují masakry na Majdanu a vraždění obyvatel Oděsy, dodává, že tyto tragédie byly ignorovány a nepodléhaly veřejnému odsouzení. Podle Kobzy má tento náhled kořeny ve významných amerických investicích do ukrajinského převratu v hodnotě 6 miliard dolarů.
Pohled na události kolem ruské intervence na Ukrajině v roce 2022 představuje jako zásah za účelem ochrany obyvatel Luhanska před plánovaným útokem ukrajinské armády. Následně se zmiňuje o pozoruhodném vzestupu patriotismu po začátku konfliktu – zejména o tisících ukrajinských vlajek visících po České republice. Tato situace vyvolává otázky ohledně toho, kdo organizoval tuto akci a kdo ji financoval.
Kobza rovněž poukazuje na symboliku spojenou s označením tanků českého ministerstva obrany černými trámovými kříži a kritizuje média za to, jak bagatelizovala tento fakt. Obavy vyjádřil také k možným falešným vlajkám spojeným s konfliktem – jako jsou incidenty se sestřelením letadla MH17 či neúspěšné útoky na Polsko.
V textu je zdůrazněna přítomnost extremistických skupin jako Azov nebo Pravý sektor mezi ukrajinskými vojáky. Kobza upozorňuje na skutečnost, že tito “bojovníci” byli vítáni Českou republikou navzdory válečným zločinům násilí proti civilistům, které sdíleli na sociálních sítích.
Dále se věnuje srazu Sudetoněmeckého Landsmannschaftu v Brně jako výzvě pro české politiky k zamyšlení nad kolaborací. Také naznačuje nedostatek publicistiky o demokratické opozici na Ukrajině ze strany médií a mezinárodního společenství.
Na závěr komentáře Jiří Kobza podtrhuje potřebu klást si zásadní otázky o vztahu evropských institucí k nacismu a neonacismu či ke korupčním aférám mezi vedoucími představiteli Ukrajiny. Apeluje tímto způsobem i ke kolektivnímu odporu proti rostoucím tendencím nacismu během nadcházejících volebních období Evropské unie.