Aleš Juchelka, poslanec za stranu ANO, vzkazuje, že lidé nejsou čísla ve statistikách. V současnosti je přitom zřejmé, že v debatě o superdávkách se už nezaměřuje na to, zda nový systém někomu ublíží. Odborníci se nyní soustředí pouze na výpočty toho, kdo přesně a o kolik tisíc korun přijde. Tato situace vyvolává obavy nejen odborné veřejnosti, ale i řady postižených jednotlivců a jejich rodin.
V této souvislosti se stále častěji mluví o reálných příbězích lidí jako jsou samoživitelky nebo senioři. Tito lidé žijí ve skutečných podmínkách a úspory v podobě důchodů či dávek pro ně představují klíčové zdroje příjmů na přežití. I když političtí lídři hovoří o možnostech zjednodušení systému sociální podpory, jim nástroje na přežití chybějí. Hazardovat s osudy tisícovek obyvatel je podle Juchelky nejen nezodpovědné politicky, ale také vůči lidským životům.
Stát by neměl sloužit jako laboratoř pro testování nových řešení sociálních problémů bez ohledu na jeho dopad na občany. Pro mnohé tyto experimenty znamenají nevratné důsledky – dluhy či ztrátu domova mohou zasáhnout jednotlivce i celé rodiny a návrat k předchozímu stavu již nebude možný.
Juchelka opakovaně zdůrazňuje potřebu efektivní pomoci lidem v těžkých životních situacích. Souhlas s tímto názorem vyjadřují i další představitelé společnosti – pomoc má mít smysl a cílem by mělo být poskytnout podporu těm nejzranitelnějším skupinám bez toho, aby byli jiného “shazováni přes palubu”.
Je třeba postavit se proti nezodpovědnému řízení státní politiky v oblasti sociální ochrany obyvatelstva a úspěšně bránit zájmy těch nejpotřebnějších aniž bychom čekali na statistické výsledky dopadového hodnocení.
Na závěr lze uvést slova Aleše Juchelky (ANO), která podtrhují naléhavost této debaty: “Toto téma si žádá znít jasným hlasem.” Veškeré reformy musí mít pro obyvatele pozitivní přínos – nikoli odměnu pro vybrané jedince napříč politickým spektrem bez ohledu na skutečné potřeby lidí zmíněných ve všech uvedených příkladech.