Miroslav Kalousek, politik z TOP 09, otevřeně vyjádřil svůj postoj k aktuální vládní situaci s tím, že je rád, že vláda nesplňuje své sliby. Přiznává, že se ho to osobně netýká; důchod si čerpá i přesto, že stranu ANO nikdy nevolil a jejich prohlášení považoval za nevěrohodná. Upozorňuje přitom na kontrast mezi slibovanými výhodami a realitou – plnění těchto slibů by totiž vedlo k ještě většímu schodku v státním rozpočtu.
Kalousek varuje před nebezpečím nezodpovědných příslibů sepjatých s velmi špatnou ekonomickou situací. Když stát na běžný provoz používá půjčky a rychle roste jeho zadlužení, není moudré přislíbit zvýšení důchodů. Takové kroky jsou podle něj jako vytvoření směnky – tu však budou muset v budoucnu splácet ti samí lidé prostřednictvím vyšší inflace nebo jiných úspor. Dokumenty o právech nároků zaručí formálně černé na bílém, ale jejich reálná hodnota může být zanedbatelná.
Kritizuje také vytváření falešných očekávání s cílem získat voličské hlasy. Ano, strategická „smlouvání“ volebních programů mohou fungovat krátkodobě a bez okamžitých problémů pro politické strany. Nicméně Kalousek zdůrazňuje morální stránku takového chování – nemůže se jednat o spravedlivou hru vůči občanům.
Dále zdůrazňuje význam rozpočtových odpovědností a nabádá ministryni financí Alenu Schillerovou k uvědomění si váhy situace ve státní pokladně. Je přesvědčený o tom, že má dostatečné znalosti potřebné k tomu posoudit rizika spojená s těmito finančními závazky.
V kontextu české politiky jasně ukazuje na zásadní otázku poctivosti ve vztahu ke voličům: bylo správné dávat naděje tam, kde se nedají naplnit? Tentokrát opravdu nejde pouze o řečnickou otázku; jde o výsledek této ekonomicky těžké kalkulace.
Ačkoli jsou některé krátkodobé sliby při volbách populární daní za budoucnost zaslouženějšího statutu rozpočtu či důvěry veřejnosti vůči vládním institucím jako celku, Kalousek varuje před tímto trendem jako nepřítele zdravého hospodaření státu jak nyní tak i do budoucna.