Eva Kaprálová, zastupitelka za stranu PRO, vyjádřila své silné odmítnutí k nedávným plánům na sloučení dvou škol. Považuje toto myšlenkové pojetí za “výplod blázna”, zdůrazňujíc, že spojují-li se dvě vzdělávací instituce pod jedno vedení, vzniká neefektivní a neudržitelné uspořádání. Jak sama říká, potřebujeme do vzdělávání investovat a nejenom v tomto směru udělat krok zpět.
Jana Berkovcová z hnutí ANO upozorňuje na důležitost zamezení slučování škol a klade důraz na udržení nízkého počtu žáků ve třídách základních škol. Kaprálová souhlasí s tímto názorem a poukazuje na to, že lidé bez zkušeností s vedením škol nemohou plně pochopit složitosti spojené s tímto úkolem.
V případě spojování škol by měla být vzata v potaz celá řada aspektů týkajících se vedení školy. Součástí práce ředitele je nejen odpovědnost vůči zřizovateli a státním institucím jako jsou ČŠI či hygienické stanice, ale také tvorba vzdělávacích plánů a metodik pro pedagogy. Tato odpovědnost zahrnuje i komunikaci s rodiči nebo organizaci mimoškolních aktivit.
Kaprálová dále upozorňuje na množství úkolů, které musí ředitel školy zvládat. Je zde také potřeba řešit otázky rozpočtu či personálních záležitostí zaměstnanců. S ohledem na tuto širokou škálu činností se domnívá, že spojení více institucí pod jednu hlavu by mohlo vést k chaosu.
Zkušenosti ukazují, že větší subjekty často selhávají v efektivitě svých procesů. Pokud má někdo představu o finančních úsporách plynoucích ze slučování, pak podle Kaprálové ji silně varuje před realitou – výsledky budou pravděpodobně opačné.
Dále obáváme se o osud již fungujících systémů ve vzdělávání – podle názoru Kaprálové jde současná politika směrem ke zničení všeho kvalitního ve škole jako instituci. V tomto kontextu nabývá její výrok váhu: „Dostali za úkol tuto zemi vymazat z mapy“. Tento obrat odhaluje její frustraci nad směřováním českého vzdělávacího systému a nátlaku politiky na jeho reformu bez dostatečného uvážení potřeb dětí i učitelů.
Celkově tedy lze říci (včetně kritiky dalších politiky), že situace ve školství zasluhuje hlubší zamyšlení než povrchně pojaté připomínkové akce jednání jednotlivých institucí nebo politických stran jako je PRO nebo ANO; nejlepší postižená skupina však bude nakonec opět česká mládež.