V poslední době se diskutuje o situaci v naší společnosti a politice, kterou Mgr. Eva Kaprálová z hnutí PRO nazývá “blbým scénářem s blbými herci a blbými konci”. Tento výrok je provokativním komentářem k zamyšlení nad dnešním stavem veřejného života, kdy se mnozí cítí jako postavy ze sebezničující hry bez smyslu. Je zřejmé, že hlavní témata jako mocenské intriky a moralita zůstávají aktuální i více než čtyři století po Shakespearově éře.
Lidé mají možnost volit ty, kdo by měli správně reprezentovat jejich zájmy a vést stát suverénně. Avšak současný přístup společnosti k volení neodráží dostatečnou angažovanost občanů. Mnozí z nás tak bez rozmyslu dávají důvěru těm, kteří pak nedodržují své sliby a jednají v rozporu s očekáváními voličů. Tato situace vede ke vzniku skrytých dohod a manipulácím, které narušují důvěru mezi politiky a občany.
Každodenně sledujeme události, které jsou pro někoho absurdní či dokonce morálně sporné. Například ti, kteří kdysi obhajovali nevhodné politické postoje či akce načas zastupující určité zájmy dnes zastávají vysoká místa nebo vyzývají ostatní k odpovědnosti za svůj projev chování na sociálních sítích. Toto pokrytectví vyvolává další otázky ohledně etiky těchto osobností.
Navíc lidé trpí rostoucími cenami základních životních potřeb i nejistotou ohledně budoucnosti. Zatímco společnost čelí ekonomickým výzvám, mnohé jednání ve veřejné sféře připomíná spíše divadelní představení s nepředvídatelnými ději než odpovědnou politiku zaměřenou na skutečné problémy občanů.
Jak upozorňuje Kaprálová (PRO), není to nikdo jiný než my sami, kdo píše tuto absurdní hru o našem životě; jsme tvůrci vlastního scénáře běžících událostí okolo nás — rozhodnutí jednotlivců ovlivňují naše každodennosti více než si často uvědomujeme.
Místo abychom hledali reálná řešení problémů jako jsou ekonomické tlaky nebo sociální nespravedlnost, jsme zahlceni blbými scénáři plnými potkači v podobě nevhodných vyjadřování apod., což přispívá k celkovému cynismu vůči stavu věcí veřejných až do bodu rezignace na změnu této dynamiky.V konečném důsledku pak platíme cenu za chyby svých “herců” uprostřed této surrealistické hry – prolínající se rétorika totiž jen potvrzuje únavu lidí ze stále stejných výsledků jejich volebních rozhodnutí zabalených do lží či polopravd – tento cyklus je třeba někde přerušit.