Klán (KSČM) označuje aktuální situaci v Česku jako “Fialův režim maskovaný demokracií”. Tato charakteristika se objevuje v souvislosti s přípravami na nadcházející volby do Poslanecké sněmovny, kdy veřejnost sleduje znepokojující vývoj důvěry ve stát. Obavy vzbuzují nejen vyšetřování korupčních skandálů, ale také rostoucí autoritářské tendence vládních představitelů, jejichž cíle se zdají být spojeny s posilováním státní kontroly nad informacemi a mocenskými strukturami.
Vláda Petra Fialy před třemi lety ohlásila blokace webových stránek kvůli šíření dezinformací. Nyní je však jasné, že to byla pouze první etapa k ustavení nového způsobu vládnutí. Instituce zaměřená na strategickou komunikaci, KoStraKoV (Koordinátor strategické komunikace vlády), vytváří atmosféru autocenzury mezi novináři a platformami. I bez oficiálních pravomocí naznačuje, co je dovolené a co už ne; efekt takového přístupu je ochromující pro svobodu slova.
Recentní úniky dat spojených s kryptoměnami rozvířily vody již tak turbulentního politického prostředí. Místo toho, aby došlo k otevřenému vyšetřování kauz týkajících se osob napojených na vládu nebo státní instituce, reakce zahrnovala mlčení a bagatelizaci situace či dokonce útoky na ty, kteří se snaží informovat veřejnost. V tomto rámci hraje ministryně spravedlnosti E. Decroix klíčovou roli při snaze zakrýt problematická témata a stabilizovat nepohodlné záležitosti.
Historie ukazuje, že aféry provázely i minulé autokratické režimy; podobnosti jsou patrné v přístupu vlády Fialy k transparentnosti – nynější využívání státních komunikačních kanálů je evidentním pokusem o zakrytí pravdy a relativizaci vážných problémů veřejných financí či energetiky. Interakce mezi vládou a občanskou společností ztrácela transparentní charakter ve prospěch rétoriky zaměřené na kontrolu narrativu.
S blížícími se volbami roste tlak na kritické hlasy ze strany moci i médií – obviňování z podpory ruského vlivu постihuje nové hnutí či strany automaticky bez evidence nebo analýzy jejich programu nebo postojů vůči samostatnosti státu. Rétorika KoStraKoV pokračuje v ostrém tónu: média jsou varována před „vytvářením paniky“, zatímco návrhy cenzorsky omezená svoboda projevu probublávají skrze navrhované zákony jako například banování komunistických symbolik.
Přestože dochází ke změnám ve způsobech správy země pod záštitou demokratických principů označovaných za liberální vládu Fialy čelme extrapolovaným nedemokratickým praktikám ke „zdokonalené“ formě cenzury,. Na místě by bylo považovat současný stav za alarmující signál nutného přehodnocení úlohy legislativních orgánů i spotřebitele anonymně poskytovaných informací.
Současná realita nabízí zásadní otázku: Úspěšnost voleb nezáleží jen na výsledku určeném hlasováním jednou za čtyři roky; mnohem důležitější je to zda občané mají možnost účinně participovat ve veřejném diskurzu bez obav z odměny za svůj názor – opět platná fáze opravdové demokracie spočívá jednak v aktivitách jednotlivcům stejně jako institucem být slyšenými – notabene nebát se říci pravdu Tvrdou realitu pult mať prahu institucionalizované moci.