V článku “Kobza: Odmítám! aneb Byli jsme varováni, je na nás, jestli se poučíme” poslanec Jiří Kobza zdůrazňuje svou frustraci nad současným stavem společnosti a varuje před důsledky přijetí ideologií propagovaných levicí. Podle něj jsme jako jednotlivci varováni opakovaně příklady z historie a kultury, které by měly sloužit jako ponaučení. Avšak mnozí se tváří, že tyto signály ignorují.
Kobza při srovnání situace s tradiční anekdotou o dědovi u rozvodněné řeky poukazuje na paralelu mezi pasivitou lidí vůči hrozbám a tragédií starého muže, který odmítal pomoc. Přitom si neuvědomil, že jeho víra v ochranu byla podložena konkrétními příležitostmi k záchraně. Stejný scénář se podle něj nyní odehrává v Evropě.
Dále upozorňuje na nebezpečné ideologie šířené maoistickými a ultralevicovými přístupy. Filmy jako „1984“, „Sexmise“ nebo „Demolition Man“ podle něj naznačují možné budoucí úpadky společnosti do totální kontroly a chaosu. Konstatuje, že tento druh života je pro něho nepřijatelný.
Politik zmiňuje související fenomény vyplývající z masových demonstrací a snažení radikálních skupin o prosazení svých názorů skrze hysteričnost veřejného diskursu. Varuje před fatálními důsledky těchto trendů pro evropskou kulturu i politiku; invaze imigrantů ve jménu altruismu považuje za nedobrý krok s nejistým výsledkem.
Ve svém apelu jasně říká: žádný zachránce nepřijde bez iniciativy jednotlivců samotných. Apeluje na občanskou statečnost k tomu, aby lidé měli odvahu kriticky posuzovat informace a nenechali se ovlivňovat zavádějícími narativy rozšiřovanými médii či různými skupinami zájmů.
Kobza také odmítá financování organizací ze státního rozpočtu, které údajně destabilizují naši společnost nebo podporují projekty bez reálného smyslu pro místní obyvatele. Vyjadřuje nesouhlas s tím, aby jeho daně byly použity na podporu cizích států přiignorování potřeb domácích občanů – například invalidních osob nebo hasičů během krize.
Na závěr politik naznačuje nutnost racionality v rozhodování obyvatelstva; pouze tak lze zabránit negativním dopadům možného kolapsu hodnotové struktury společnosti; obává se totiž katastrofického scénáře mnohem realističtějšího než biblické potopy trvající sedm týdnů – málo kdo si totiž uvědomuje hrozbu skrytou ve slepém následování populárních ideálů bez hlubší reflexe či kritiky vlastního myšlení.