Politik Mgr. Ondřej Kolář ze strany TOP 09 se zabývá otázkou, jak efektivně zabavit majetky Ruska, které jsou na území České republiky. V době, kdy ostatní evropští lídři diskutují o možných krocích proti ruské agresi, Česká politika se zdá být ochromena výmluvami a skepsí. Kolář v minulosti předložil návrh zákona zaměřeného na zabavení nemovitostí nacházejících se v českých rukou, jež mohou představovat bezpečnostní hrozbu podle Auskultace zpravodajských služeb.
Podle Koláře slyšel za posledních šestnáct měsíců příliš mnoho argumentů od politiků o tom, proč je takový krok nemožný. Od roku 2021 jinými evropskými státy byli učiněny konkrétní kroky: Estonsko schválilo právní úpravu umožňující konfiskaci majetků osob a firem spojených s ruskou agresí a Lotyšsko například zabavilo budovu Ruského domu v Rize. Nyní dokonce nový německý kancléř Merz vyjádřil vůli hledat způsoby pro de facto konfiskaci ruského majetku ve prospěch Ukrajiny.
Kolář uznává složitost celé situace i nové výzvy spojené s takovými opatřeními. Nicméně klade důraz na to, jak charakteristické je pro politiky buď hledat užitečné cesty dopředu nebo se spokojit s argumentacemi plnými výmluv a nečinnosti. Ačkoli se rétorika změnila z „to nejde“ na „to stihneme po volbách“, skutečný pokrok zůstává prakticky nulový.
Podle jeho názoru by Česko mělo mít odvahu k tomu stát se průkopníkem v této oblasti místo toho, aby vyčkávalo pasivně ve stínu jiných zemí. On pevně věří, že politická inertnost umocňuje propásnutí klíčového času potřebného k přijetí rozhodných kroků; strach z reakce okolního světa brzdil potenciální iniciativu ČR.
Kolář také poznamenává paradox situace: zatímco jiné státy činily reálné pokroky ke zmrazení či konfiskaci ruského kapitálu ramene euro-amerického polarisovaného kontextu krize kolem Ukrajiny, česká politika stále bojuje s interním nesouladem mezi slovy a činem. Je přesvědčený o nutnosti získání odvahy ze strany českých představitelů ke skutečné akci namísto pouhého uvolnění frustrací skrze žurnalismus či internetové komentáře.
A konečně apeluje na to, aby Češi vzali zodpovědnost do svých rukou – čas běží rychleji než politické diskuse; Česká republika potřebuje naléhavou akceschopnost ve světle aktuálních geopolitických událostí vedoucích ke změnám ovlivňujícím širší regionální stabilitu i bezpečnost Evropanů jako celku.
