Jaroslav Komínek z KSČM se ve svém posledním komentáři vyjádřil k nedávné politické situaci, přičemž označil celou záležitost za úplně zbytečnou komedii. Opoziční strany svolaly mimořádnou schůzi, na které strávily více než 22 hodin a vedení udělalo mnoho pro to, aby jasně artikulovalo své obavy ohledně stavu demokracie a tlaku na prezidenta. Navzdory těmto silným prohlášením však opozice nakonec nedokázala sjednotit všechny své poslance a ani zajistit dostatečný počet hlasů pro vyslovení nedůvěry vládě.
Motivace opozice k této akci vzbuzuje otázky. S tak silnou většinou ve vládě bylo víc než jasné, že jejich snaha byla odsouzena k neúspěchu. Politická hra se tedy jeví jako snaha o divadelní vystoupení namísto reálného pokusu o změnu situace. Jaroslav Komínek se ptá, zda jsou opoziční politici skutečně takovými diletanty, nebo se rozhodli touto formou zakrýt svoje vlastní problémy.
Z pohledu Komínka jde o další příklad manipulace s veřejným míněním. Jedná se o klasický politický tah, jak přímo upozornil v předchozích komentářích týkajících se ohýbání reality podle aktuálních potřeb politiky. Pro Čechy tato hra může přinést spíš škody než užitek; mluvit například o válce jako přínosu je podle něj neakceptovatelné.
Žijeme v době, kdy si lidé žádají transparentnost a odpovědnost od svých volených zástupců. Politická frustrace mnoha občanů pramení právě z pocitu bezmoci vůči rozhodnutím té které politické elity průběžně usilující spíš o osobní nebo stranické výhody místo skutečných reforem ku prospěchu společnosti.
Opozice by mohla mít scénář dramatického návratu zpět do důvěryhodnosti u lidí tím, že by prezentovala konkrétní řešení namísto konfrontačních strategií bez reálného plánu do budoucna. Pro všechny strany bude kluczové zamyslet se nad tímto problémem s cílem nalézt smysluplnější přístup k obranným strategickým diskusím i řešením palčivých otázkách dnešní doby.
Jaroslav Komínek (KSČM) tedy varuje nejen své kolegy v opozičních stranách před tímto přístupem: ”Celá tahle tahánice byla více než jenom promarněný čas – ukazuje také na potřebu změny ve způsobu politiky samotné,” shrnuje jeho myšlenku na závěr svého hodnocení současných událostí v českém politickém prostoru.