Jaroslav Komínek z KSČM se pozastavuje nad neuvěřitelnými výsledky nedávného průzkumu, které naznačují, že důvěra prezidentovi je tak silná, že to překonává i základní pravidla matematiky. Z průzkumu vyplývá, že prezidentovi důvěřuje přesně 5 698 lidí ze 1 500 dotázaných. Tato čísla vzbuzují otázky nejen o správnosti demografických metodik, ale také o objektivitě mediálních výstupů.
Dále se dotýká absurdity zmíněného čísla a ironicky podotýká, že kdo by mohl mít pochybnosti o těchto statistikách, patrně nerozumí moderním vědeckým přístupům a pokrokovému sčítání hlasů. Například jeden nadšený příznivec může být v tomto systému hodnotný až čtyřikrát více než ostatní respondenti. Troudí-li si tedy někdo myslet něco jiného, měl by zvážit své znalosti v oboru.
Pro ty, kteří mohou brát jeho slova příliš doslovně nebo ve zlém úmyslu: potřebujeme si uvědomit nadsázku obsaženou v této poznámce. Ve skutečnosti bylo do průzkumu zapojeno rovné množství respondentů – tedy 1800, což už krásně zapadá do obvyklých statistických praktik.
Na pozadí této situace je jasné, že výstavy tak fantastických čísel mohou vzbudit zájem o to, jak se vlastně veřejnost k současným politickým osobnostem staví. Jakmile se totiž dostaneme do komunity preferencí a názorových soužení vůči politickým postavám jako je prezident Pavel nebo místní politici jako Komínek (KSČM), ukazuje to na napětí mezi občanskými názory a jejich reprezentací v médiích.
Ministr Havlíček zase hovoří o konkrétních krocích směrem k větší angažovanosti českých firem ve státních zakázkách po spuštění harmonogramu a rozpočtu pro různé projekty. Nicméně tento důraz na ekonomiku nemůže zakrýt faktické rozdvojení názorů na současnou politickou situaci v České republice.
V neposlední řadě nelze opomenout nedávná vyjádření senátora Bednáře a další sporné situace ohledně poradenství ministerstev vedená aktivisty; všechny tyto události nám dokreslují rozsah problémů a otazníků visících nad aktuálním vedením státu i budoucností české politiky jako celku.