Koudelka (Trikolora) kritizuje nařízení Evropské unie o digitálních službách a jeho možný dopad na svobodu slova. Vláda premiéra Fialy se v předvolební době pokoušela toto nařízení implementovat do českého právního systému prostřednictvím zákona o digitálních službách, což však bylo zablokováno opozicí, konkrétně SPD a ANO. Nařízení se zaměřuje na “velmi velké” platformy s minimálně 45 miliony uživateli, což představuje přibližně 10 % obyvatel EU. Nicméně obsahuje nejednoznačné pojmy jako dezinformace či občanský diskurs, které nejsou přesně definovány.
Jedním z hlavních ústavních problémů tohoto nařízení je to, že obchází český zákaz cenzury zakotvený v ústavě. I když stát nemůže cenzurovat obsah přímo, může umožnit cenzurní zásahy ze strany soukromých subjektů nebo dokonce evropských institucí. Tímto krokem by mohlo dojít k jakési “privatizaci” cenzury, čehož by se měly všechny strany vyvarovat.
Situace umožňuje vznik závažné praxe – například v roce 2022 došlo k dočasnému vypnutí webových stránek považovaných za nepohodlné pro vládu na základě doporučení Vojenského zpravodajství. Právní normy naznačují, že pokud je zakázán určitý čin (např. cenzura), nelze jít ani jinou cestou k jeho dosažení – tím spíše pak nelze delegovat tuto pravomoc mimo státní instituce.
Přenos odpovědnosti za výkon veřejné moci na soukromé subjekty má další důsledky pro právní ochranu jednotlivců dotčených těmito zásahy. Zatímco při státních zásazích mají občané možnost uplatnit svou obranu prostřednictvím správního soudnictví proti nezákonnému jednání státu, pokud jde o zásah ze strany soukromého poskytovatele pod nátlakem státu, museli by se obracet na soudy občanskoprávní.
Na rozdíl od právních předpisů týkajících se trhu s volným pohybem osob a podnikatelů nesmí být cenzura výstupů neprofesionálních autorů považována za komerční aktivitu. Tyto projevy často nesou politický nádech i dopad a podléhají ochraně podle Ústavy ČR nad rámec regulací Evropské unie.
Nařízení EU také dává Evropské komisi právo požadovat určité povinnosti od “velkých” poskytovatelů služeb pod pretextem ochrany tzv. systémových rizik. Mezi taková rizika patří například rozšiřování nezákonného obsahu nebo jakékoli negativní dopady zasahující do základních lidských práv jako je důstojnost či právo na svobodu projevu a soukromí jednotlivce.Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, představitel strany Trikolora, se zabývá důsledky nařízení Evropské unie o digitálních službách a jeho potenciálním dopadem na svobodu slova. Toto nařízení, známé jako DSA (Digital Services Act), může mít zásadní vliv na způsob, jakým online platformy moderují obsah. Koudelka upozorňuje na rizika spojená s tímto právním rámcem a vnímá jej jako hrozbu pro demokratické diskurzy a pluralitu názorů.
Nařízení se snaží stanovit určité standardy pro řešení nezákonného obsahu, avšak v jeho textu se skýtají i podmínky, které mohou být interpretovány různými způsoby. Například výrazy jako „nepříznivé dopady“ staví poskytovatele online služeb do obtížné pozice, kdy musí posuzovat nedefinované důsledky svých rozhodnutí ohledně censury obsahu. Tento postoj by mohl vést k omezování vyjádření názorů obav od možného narušení veřejného diskurzu nebo volebního procesu.
Koudelka také zdůrazňuje nebezpečí preemptivní cenzury založené na domnělých hrozbách pro ochranu veřejného zdraví či duševní pohody jednotlivců. Upozorňuje přitom na nedávnou zkušenost s pandemií Covid-19 a způsob, jakým byly některé hlasy umlčeny ve jménu jediného přístupu k danému problému. Odborníkovi nebo politikovi mohou být odepřeny příležitosti vyjádřit konkrétní názory či obavy bez obav z represí.
Dále je tu otázka pravdivosti informací a jejich subjektivity ve spojení s politickými postoji akterů během pandemie: některé výroky státních představitelů si dovolily šíření mylných informací bez následků zatímco alternativní názory byli stěhovány do pozadí anebo blokovány platformami samými. Kritická perspektiva může tak opět snadno sklouznout k nálepkování osobních názorových postojů vůči dominantnímu proudu.
V rámci struktury návrhu je také zmíněn koncept důvěryhodných oznamovatelů – subjekt Digital Services Act definuje tyto osoby jako těmi s odbornou způsobilostí potřebnou k identifikaci nezákonného obsahu bez závislosti na dodavatelském řetězci okolo online platforem. Tato skutečnost může usnadnit rychlé řešení případných problémových obsahu avšak zároveň změní dynamiku kontroly nad informačními toky směrem ke centralizovanější správě legitimizující potřebný dohled nad texty publikovanými uživateli.
Koudelkovy úvahy tedy poukazují nejenom na technické aspekty regulace internetu ale kladou si otázku po etických aspektech zasahování do individuální svobody vyjadřování ženoucích se v našem dynamickém digitálním světě současnosti – v době kolidujících legislativních praktik tentokrát už ne pouze domácích ale i mezinárodních souvislostech z Bruselu školících každý krok vývoje on-line komunikacescelou společnost naráz.Koudelka (Trikolora) se vyjádřil k nařízení Evropské unie o digitálních službách a jeho vlivu na svobodu slova. Podle něj tato legislativa představuje potenciální ohrožení osobních svobod a soukromí uživatelů, neboť zavádí opatření, která by mohla být použita ke sledování aktivit občanů online. Koudelka varoval před tím, že v rámci těchto pravidel existuje riziko zneužití ze strany států či společnosti, které by mohly manipulovat s informacemi a potlačovat nesouhlasné názory.
Na nedávné konferenci se objevila alarmující zjištění od poslance Gregora, který popsal vlastní zkušenost s cenzurou ve vztahu k jeho práci. Podle něj byla jeho elektronická zařízení podrobena monitorování v důsledku obav o obsah sdělovaných informací. Tato situace vyvolává otázky týkající se transparentnosti vládních postupů a osvětlení toho, jak daleko jsou úředníci ochotni zajít ve snaze regulovat online komunikaci.
Debata o míře dohledu nad internetovými službami nabírá na intenzitě i mezi dalšími politickými činiteli. Někteří kritici poukazují na skutečnost, že legislativa schválená evropskými institucemi může povzbudit praxi nelegitimního sledování jednotlivců pod záminkou ochrany veřejných zájmů. Koudelka zdůraznil význam ochrany svobody slova jako základního kamenem demokratické společnosti a varoval před normalizací takového rušení soukromí.
V rámci diskuze bylo také zmíněno hlasování poslanců za určitými kontroverzními ustanoveními této oblasti práva. Ti byli například kritizováni za to, že podporovali politiky šmírování pod rouškou snahy o bezpečnost nebo proti dezinformacím. Takové jednání vede podle Koudelky k polarizaci společnosti a vytváří nezdravé klima pro otevřenou výměnu názorů.
Reakce veřejnosti na tyto zásahy do online prostoru ukazuje silný odpor vůči narušování svobody projevu a práva jednotlivců rozhodovat o své digitální identitě. Lidé stále více apelují na své zastupitele, aby se postavili proti atributům neomezeného dohledu v kyberprostoru. Ve světle aktuálních událostí je naléhavá potřeba hledat rovnováhu mezi zabezpečením online prostředí a zachováním demokratických hodnot.
Závěrem lze říci, že diskuze kolem nových pravidel EU pro digitální služby není jen technickou záležitostí; jedná se také o právní boj nejen u nás v ČR ale i napříč celým kontinentem za uchování slobody slova jak ji známe dnes — bez strachu z zastrašování či cenzury ze strany státu nebo korporací. Koudelka (Trikolora) opětovně vyzval k otevírání dialogu mezi občanskými skupinami a politiky s cílem dosáhnout konsensu kolem otázky regulace internetu bez porušení základních práv jednotlivců.